George Lawrence Mikan Jr. se narodil 18. června 1924 v Jolietu, Illinois, v rodině chorvatského původu. Jeho otec, George Mikan Sr., a matka, Minnie Mikan, vychovávali George a jeho dva bratry, Joea a Edgara. Už od mládí byl George vysoký, ale zpočátku se potýkal s problémy se zrakem a byl považován za neohrabaného. Tyto počáteční nedostatky ho však neodradily od lásky ke sportu. Své dospívání strávil v Chicagu, kde navštěvoval střední školu Archbishop Quigley Preparatory Seminary. Tam se Mikan poprvé setkal s basketbalem, i když jeho dovednosti byly v té době ještě velmi syrové. Jeho výška, která nakonec dosáhla impozantních 208 centimetrů (6 stop a 10 palců), ho předurčovala pro hru pod košem, ale k tomu, aby se stal dominantním hráčem, vedla dlouhá cesta plná tvrdé práce a cíleného tréninku.
Mikanova cesta k basketbalové slávě začala na DePaul University v Chicagu, kam nastoupil v roce 1942. Trenér Ray Meyer rozpoznal Mikanův potenciál a zahájil s ním intenzivní individuální trénink. Meyer se zaměřil na rozvoj Mikanových základních dovedností, včetně házení oběma rukama, blokování střel a práce nohou. Mikan trénoval s jednoručními činkami, skákal přes lana a cvičil střelbu z různých úhlů. Tento systematický přístup se brzy projevil. Během svých univerzitních let v letech 1942–1946 se Mikan stal třikrát nejlepším střelcem země a byl dvakrát vybrán do týmu All-American. V roce 1945 dovedl DePaul k titulu NIT (National Invitation Tournament), což byl v té době prestižní celostátní turnaj. Ve finále proti Bowling Green nastřílel 53 bodů. Během své univerzitní kariéry zaznamenal průměrně 23,9 bodu na zápas. Mikanova dominance pod košem byla tak výrazná, že se začalo uvažovat o změně pravidel. Jeho schopnost blokovat střely téměř okamžitě po opuštění rukou soupeře vedla k zavedení pravidla „goaltending“, které zakazuje dotknout se míče, když je na sestupné dráze k obroučce nebo je v jejím bezprostředním okolí. Tímto způsobem Mikan ovlivnil basketbal ještě předtím, než se stal profesionálem.
Po úspěšné univerzitní kariéře se Mikan v roce 1946 stal profesionálem a podepsal smlouvu s týmem Chicago American Gears z tehdejší National Basketball League (NBL). Hned ve své první profesionální sezóně 1946–1947 dovedl Gears k mistrovskému titulu NBL. Jeho dominantní výkony pod košem mu vynesly průměr 16,5 bodu na zápas. Krátce poté, co tým Chicago American Gears zanikl, se Mikan stal součástí unikátního „rozprodeje“ hráčů. V roce 1947 byl jeho kontrakt prodán týmu Minneapolis Lakers, který byl rovněž součástí NBL. Tento přestup se ukázal jako klíčový pro celou jeho kariéru i pro historii basketbalu. S Lakers Mikan okamžitě navázal na své předchozí úspěchy. V sezóně 1947–1948 dovedl tým k dalšímu titulu NBL, když v play-off porazili Rochester Royals. Mikan byl v této sezóně nejlepším střelcem ligy s průměrem 21,3 bodu na zápas a byl jmenován MVP ligy. Lakers s Mikanem v čele se rychle stali nejlepším týmem v NBL a jeho přítomnost přitahovala davy fanoušků. Jeho styl hry, kombinující sílu, obratnost a přesnou střelbu zblízka, byl pro obranu soupeřů téměř neřešitelný. Lakers se stěhovali do větších arén, aby uspokojili poptávku po lístcích na zápasy, ve kterých hrál „Mr. Basketball“.
V roce 1948 se Minneapolis Lakers, spolu s dalšími třemi týmy z NBL, připojili k Basketball Association of America (BAA), která se o rok později sloučila s NBL a vytvořila National Basketball Association (NBA). Lakers s Mikanem v čele okamžitě ovládli novou ligu. V sezóně 1948–1949, první sezóně Lakers v BAA, Mikan dovedl tým k mistrovskému titulu BAA, když ve finále porazili Washington Capitols. Mikan byl nejlepším střelcem ligy s průměrem 28,3 bodu na zápas. Jeho dominance pokračovala i v NBA. Mezi lety 1949 a 1954 získali Lakers pod jeho vedením pět titulů NBA v šesti sezónách. Jedná se o mistrovské roky 1949–1950, 1950–1951, 1951–1952, 1952–1953 a 1953–1954. Během těchto let Mikan opakovaně vedl ligu ve střelbě a byl pravidelně jmenován do prvního týmu All-NBA (celkem šestkrát v řadě od 1949 do 1954). V sezóně 1950–1951 zaznamenal průměr 28,4 bodu na zápas, což bylo jeho kariérní maximum. Jeho statistiky byly v té době ohromující, nejen co se týče bodů, ale také doskoků. Ačkoliv oficiální statistiky doskoků začaly být vedeny až v sezóně 1950–1951, Mikan v prvních třech sezónách, kdy se doskoky počítaly, zaznamenal průměrně 14,1, 13,8 a 14,4 doskoku na zápas. V roce 1953 byl vybrán jako MVP zápasu hvězd NBA. Mikanova fyzická hra a obrovské pracovní zatížení si však vybíraly svou daň. Během své kariéry utrpěl řadu zranění, včetně mnoha zlomenin rukou a nohou, a často hrál s bolestmi. Jeho odhodlání však bylo nezlomné.
Mikanův styl hry byl tak převratný, že ovlivnil i další změny v pravidlech basketbalu. Kromě pravidla „goaltending“, které bylo zavedeno již v univerzitním basketbalu, jeho dominance pod košem vedla k zavedení takzvaného „Mikanova pravidla“ v NBA v roce 1951. Toto pravidlo rozšířilo třísekundovou zónu (vymezený prostor pod košem) z šesti stop na dvanáct stop. Cílem bylo omezit jeho schopnost kempovat v blízkosti koše a neustále střílet nebo doskakovat. I přes tuto změnu pravidel Mikan pokračoval ve své dominanci. V roce 1954, po zisku pátého titulu NBA s Lakers, se Mikan ve věku 30 let rozhodl poprvé odejít do sportovního důchodu. Cítil, že jeho tělo je opotřebované četnými zraněními a že je čas věnovat se rodině a dalším zájmům. V té době byl Mikan považován za nejlepšího hráče v historii basketbalu a jeho odchod zanechal v lize obrovskou mezeru.
Mikanův odchod do důchodu však netrval dlouho. Na naléhání fanoušků a vedení Lakers se v sezóně 1955–1956 rozhodl pro návrat na palubovku. I když se snažil vrátit ke své dřívější formě, jeho tělo už nebylo schopné snášet nároky profesionálního basketbalu. Odehrál pouze 37 zápasů s průměrem 10,5 bodu a 8,3 doskoku na zápas. Po této sezóně se definitivně stáhl z aktivního hraní. Celkem odehrál 9 sezón v NBL/BAA/NBA, z toho 7 s Minneapolis Lakers. Jeho kariérní průměry v NBA činily 23,1 bodu a 13,4 doskoku na zápas. Po ukončení hráčské kariéry se Mikan věnoval právu, které studoval souběžně s hraním basketbalu. V roce 1956 se krátce vrátil k Lakers jako trenér, ale po bilanci 9 výher a 30 proher z této role odstoupil. Později se angažoval v různých obchodních a politických aktivitách v Minnesotě. V roce 1967 se stal prvním komisařem American Basketball Association (ABA), konkurenční ligy NBA. V této roli se zasloužil o zavedení tříbodové čáry, která se později stala standardem i v NBA. Mikan také zastával pozici ředitele pro styk s veřejností v Minneapolis Lakers a byl aktivní v propagaci basketbalu. V roce 1959 byl jedním z prvních hráčů uvedených do Naismith Memorial Basketball Hall of Fame.
V pozdějších letech svého života se George Mikan věnoval hlavně právnické praxi a charitativní činnosti. Byl ženatý s Patricií Mikan, se kterou měli čtyři děti: syny Larryho, Terryho a Michaela a dceru Patricii. Mikan se stal advokátem a pracoval v této profesi po mnoho let. V 90. letech se Mikan stal hlasitým zastáncem bývalých hráčů NBA, kteří hráli před rokem 1965 a neměli nárok na stejné penzijní dávky jako moderní hráči. Bojoval za zlepšení jejich finanční situace a upozorňoval na to, jak těžké bylo hrát profesionální basketbal v jeho éře. George Mikan zemřel 1. června 2005 ve Scottsdale, Arizona, ve věku 80 let. Jeho přínos basketbalu, ať už jako dominantní hráč, který změnil pravidla hry, nebo jako inovátor mimo hřiště, je široce uznáván. Jeho číslo 99 bylo vyřazeno Minneapolis Lakers a jeho jméno je trvale spojeno s ranou historií NBA a zlatou érou tohoto sportu.