Dragan Kicanovič se narodil 17. června 1953 v srbském městě Vrnjačka Banja a brzy se stal jedním z nejvýraznějších basketbalových talentů své generace. Jeho kariéra, plná úchvatných momentů i nečekaných zvratů, zanechala nesmazatelnou stopu v historii jugoslávského i evropského basketbalu. Kicanovičův styl hry byl charakteristický mimořádnou technikou, přehledem ve hře a schopností rozhodovat klíčové momenty zápasů. Byl to hráč, který dokázal v jednom okamžiku zvednout diváky ze sedadel a v dalším je zase přivést k úžasu svou precizností.
Jeho první kroky na basketbalových palubovkách byly spojeny s klubem KK Polet Sombor, kde si rychle vybudoval pověst nadějného mladíka. Nicméně skutečný průlom nastal po jeho přestupu do KK Bosna Sarajevo v roce 1971. Zde se jeho talent rozvinul naplno pod vedením trenérů, kteří rozpoznali jeho potenciál. V dresu Bosny strávil několik sezón, během nichž se stal klíčovým hráčem a oporou týmu. Jeho individuální statistiky rostly a s nimi i jeho reputace. V sezóně 1977/78 pomohl Bosně k zisku historického titulu mistra Jugoslávie, což byl pro klub i pro něj osobně obrovský úspěch. Tento triumf byl odrazovým můstkem pro další kroky v jeho kariéře.
V roce 1978 se Kicanovič stěhuje do KK Partizan Bělehrad, jednoho z nejtradičnějších a nejúspěšnějších klubů v Jugoslávii. V Partizanu se setkal s dalšími vynikajícími hráči a vytvořil s nimi silný tým, který dominoval na domácí i evropské scéně. V dresu Partizanu se stal hvězdou a jedním z hlavních tahounů mužstva. V sezóně 1978/79 pomohl Partizanu k zisku titulu mistra Jugoslávie. Jeho spolupráce s dalšími klíčovými hráči, jako byl například Mihajlo Gruškovič, byla často ozdobou ligových utkání. V této době Kicanovič pravidelně patřil mezi nejlepší střelce ligy a jeho schopnost trefovat rozhodující koše v závěrech zápasů mu vynesla přezdívku „poslední střela“. V sezóně 1981/82 dosáhl s Partizanem dalšího velkého úspěchu, když klub vyhrál prestižní FIBA Pohár vítězů pohárů, když ve finále porazili italský tým Cant. Toto vítězství potvrdilo jeho postavení mezi evropskou elitou.
Dragan Kicanovič byl také nedílnou součástí úspěšné generace jugoslávské reprezentace. Jeho debut v národním týmu proběhl již v raných fázích jeho kariéry a rychle se stal jedním z pilířů mužstva. Jeho největším úspěchem na mezinárodní scéně je bezpochyby zisk zlaté medaile na Letních olympijských hrách v Moskvě v roce 1980. Jugoslávie ve finále porazila Itálii a Kicanovič byl jedním z klíčových hráčů tohoto týmu. Dále získal stříbrnou medaili na Mistrovství světa v roce 1978 a dvě stříbrné medaile na Mistrovstvích Evropy v letech 1977 a 1981. Jeho přínos pro reprezentaci byl nesporný a jeho výkony na velkých turnajích patřily mezi to nejlepší, co basketbal v té době nabízel.
Kariéru Dragana Kicanoviče bohužel poznamenala i vážná zranění. V průběhu sezóny 1983/84 utrpěl vážné zranění kolene, které si vyžádalo delší pauzu a ovlivnilo jeho další působení. I přes snahu o návrat na vrcholnou úroveň se zranění ukázalo jako velmi limitující. Po tomto zranění již nikdy nedosáhl dřívější formy a jeho kariéra začala směřovat k závěru. V posledních sezónách působil v méně prestižních klubech, nicméně jeho láska ke hře ho neopustila. Oficiálně ukončil svou hráčskou kariéru v polovině 80. let, ačkoli přesné datum není vždy jasně definováno.
Po ukončení hráčské kariéry se Dragan Kicanovič věnoval různým aktivitám spojeným s basketbalem. Krátce působil jako trenér a funkcionář. Jeho život byl vždy úzce spjat s tímto sportem, který mu dal tolik. I když se v médiích v pozdějších letech objevoval méně, jeho jméno zůstalo synonymem pro skvělý jugoslávský basketbal. Narodil se do rodiny, která jej v jeho sportovních ambicích podporovala, a i přes náročný život profesionálního sportovce si vždy zakládal na rodinných hodnotách. Jeho život po kariéře byl klidnější, ale basketbal v něm vždy hrál důležitou roli.