Willis Reed Jr. se narodil 25. června 1942 v Goldsboro v Severní Karolíně. Už od mládí se projevoval jako talentovaný sportovec, ale basketbal se stal jeho osudem. Vyrůstal v rodině, kde si cenili tvrdé práce a odhodlání, což se později promítlo i do jeho profesionální kariéry.
Reed hrál univerzitní basketbal za tým Southern University Jaguars. Během svého působení na univerzitě si získal pověst silného a spolehlivého hráče pod košem. Jeho výkony nezůstaly bez povšimnutí a v roce 1964 si ho v první kole draftu NBA vybrali New York Knicks jako 8. hráče celkově. Tento krok znamenal začátek jeho profesionální dráhy v nejprestižnější basketbalové lize světa.
Reed se stal klíčovou postavou Knicks a rychle se z něj stal jeden z nejlepších pivotů své generace. Jeho fyzická zdatnost, skvělé poziční hra a schopnost dávat rozhodující koše z něj udělaly nepostradatelného hráče. V sezóně 1964-65, hned ve své nováčkovské sezóně, zaznamenal průměr 19,5 bodu a 12,1 doskoku na zápas, čímž jasně ukázal svůj potenciál.
Vrchol jeho kariéry přišel v sezóně 1969-70. Reed dovedl Knicks k jejich historicky prvnímu titulu mistra NBA. V sedmém zápase finálové série proti Los Angeles Lakers, navzdory vážnému zranění stehenního svalu, které ho vyřadilo z předchozích dvou zápasů, nastoupil na hřiště a vstřelil první dva koše zápasu. Jeho přítomnost a odhodlání dodaly týmu obrovskou motivaci a Knicks nakonec zvítězili 114:111. Reed byl právem vyhlášen nejužitečnějším hráčem finálové série (MVP). V této sezóně také získal ocenění pro nejužitečnějšího hráče základní části (MVP) a byl zvolen do prvního týmu All-NBA. V průběhu své kariéry v Knicks byl celkem 7krát vybrán do All-Star Game (1965-1971) a 5krát do prvního týmu All-NBA (1967-1971).
Další významný úspěch přišel v sezóně 1972-73, kdy Reed s Knicks znovu vyhrál titul mistra NBA. Tým tehdy dominoval lize a potvrdil svou pozici jako jeden z nejlepších týmů své éry. Jeho výkony v této sezóně byly opět na vysoké úrovni, i když už ne tak dominantní jako v roce 1970, což bylo částečně dáno i rostoucí konkurencí a zraněními.
Reedova kariéra byla bohužel poznamenána zraněními, zejména problémy s koleny a stehny. Tato zranění ho nakonec donutila ukončit aktivní kariéru. Jeho poslední sezóna byla 1973-74. Po sezóně 1972-73, kdy Knicks vyhráli titul, se jeho statistiky mírně snížily a bylo zřejmé, že jeho tělo už nevydrží nároky profesionálního sportu.
Po ukončení hráčské kariéry se Reed nevzdálil od basketbalu. Působil jako trenér v několika týmech. V letech 1977-1978 byl hlavním trenérem New York Knicks. Následně se věnoval trénování na univerzitní úrovni a poté se vrátil do NBA jako asistent trenéra. V roce 1981 se stal hlavním trenérem Atlanta Hawks, kde působil do roku 1983. Později se stal generálním manažerem New Jersey Nets, kde strávil několik let a podílel se na budování týmu.
Willis Reed byl známý svou klidnou a rozvážnou povahou mimo palubovku. Vždy působil jako gentleman a vzor pro mladší hráče. Jeho schopnost vést tým a inspirovat spoluhráče, jak to dokázal ve finále 1970, patří k jeho nejvýraznějším vlastnostem. V roce 1982 byl uveden do Basketbalové síně slávy Naismith Memorial Basketball Hall of Fame. Jeho číslo 19 bylo vyřazeno New York Knicks na počest jeho mimořádných přínosů týmu. Willis Reed zemřel 21. dubna 2020 ve věku 77 let. Jeho odkaz v NBA je spojen nejen s jeho výkony na hřišti, ale i s jeho charakterem a oddaností hře.