Steve Nash se narodil 7. února 1974 v Johannesburgu v Jihoafrické republice. Jeho otec, John Nash, byl profesionálním fotbalistou v Jihoafrické republice a později v Anglii, zatímco jeho matka Jean pocházela z Walesu. Když bylo Stevovi osmnáct měsíců, rodina se přestěhovala do Kanady, konkrétně do Reginy v Saskatchewanu, a brzy poté do Victorie v Britské Kolumbii. Vyrůstal v prostředí, kde sport hrál důležitou roli. Zpočátku se Steve Nash věnoval především fotbalu, v němž vynikal a dokonce hrál za mládežnické týmy v Britské Kolumbii. Krátce se také věnoval hokeji. Jeho skutečná vášeň pro basketbal se rozvinula až v pozdějším dospívání.
Na střední škole Mount Douglas Secondary School ve Victorii se Steve Nash dostal k basketbalu, ale po deváté třídě ho jeho rodiče přesunuli na St. Michaels University School, soukromou internátní školu. Právě tam začal naplno rozvíjet svůj basketbalový talent. Během posledního ročníku v sezóně 1991–1992 vedl svůj tým k provinčnímu mistrovství, zaznamenával průměrně 21,3 bodu, 9,1 doskoku a 11,2 asistence na zápas. Navzdory těmto působivým číslům a doporučení jeho trenéra Iana Hyde-Layho neměl Steve Nash mnoho nabídek od univerzitních týmů z USA. Nakonec se mu podařilo získat stipendium na Santa Clara University, kde se mu osobně věnoval trenér Dick Davey.
V dresu Santa Clary Broncos Steve Nash okamžitě ukázal svůj potenciál. Během své první sezóny 1992–1993 vedl svůj tým k překvapivému vítězství v konferenčním turnaji WCC (West Coast Conference) a následně i k postupu do NCAA turnaje. Broncos v prvním kole porazili favorizovanou Arizonu, což bylo považováno za jedno z největších překvapení turnaje. Nash v zápase nastřílel 10 bodů a připsal si 7 asistencí. V dalších sezónách se Nash nadále zlepšoval. V sezóně 1994–1995 byl jmenován hráčem roku konference WCC, přičemž zaznamenával průměrně 20,9 bodu a 6,4 asistence na zápas. Jeho tým se opět probojoval do NCAA turnaje. V posledním ročníku 1995–1996 Nash zopakoval ocenění hráče roku WCC a vedl Santa Claru k třetímu postupu do NCAA turnaje za čtyři roky. Během své univerzitní kariéry se stal historicky nejlepším asistentem a druhým nejlepším střelcem v historii Santa Clary. Jeho výkony přitáhly pozornost skautů NBA.
Na draftu NBA v roce 1996 byl Steve Nash vybrán jako 15. celkově týmem Phoenix Suns. Jeho výběr byl pro některé fanoušky překvapením, neboť nebyl široce známý. V Phoenixu se Nash připojil k týmu s hvězdnými rozehrávači jako Kevin Johnson a Jason Kidd, což znamenalo, že jeho role byla zpočátku omezená. Během svých prvních dvou sezón hrál Nash spíše jako náhradník, učil se od zkušenějších spoluhráčů a přizpůsoboval se rychlosti a fyzické náročnosti NBA. V sezóně 1996–1997 zaznamenával průměrně 3,3 bodu a 2,1 asistence na zápas, v následující sezóně se jeho čísla mírně zlepšila na 9,1 bodu a 3,4 asistence. Suns se snažili o přestavbu týmu a v roce 1998 se rozhodli Nasha vyměnit.
V létě 1998 byl Steve Nash vyměněn do Dallasu Mavericks výměnou za Martina Muiira, Bubba Wellse a budoucí výběr v draftu. V Dallasu se Nash rychle etabloval jako klíčový hráč a vytvořil dynamické trio s nováčkem Dirkem Nowitzkim a Michaelem Finleyem. Pod vedením trenéra Dona Nelsona, který prosazoval ofenzivní a rychlý basketbal, Nash rozkvetl. V sezóně 1999–2000 se stal plnohodnotným starterem a zaznamenával průměrně 8,6 bodu a 4,9 asistence. V sezóně 2000–2001 vedl Mavericks k prvnímu postupu do play off po jedenácti letech a jeho průměry se zvýšily na 15,6 bodu a 7,3 asistence. V následujících letech se Nash vypracoval mezi nejlepší rozehrávače ligy. Byl vybrán do NBA All-Star Game v letech 2002 a 2003 a v sezóně 2002–2003 byl jmenován do All-NBA Third Team. S Nowitzkim a Finleyem tvořili silnou ofenzivní sílu, která pravidelně bojovala v play off, ale nikdy se nedostala do finále konference. Po šesti sezónách v Dallasu, kdy se stal jedním z nejoblíbenějších hráčů týmu, se Nash stal v létě 2004 volným hráčem. Mavericks mu nabídli menší kontrakt, než očekával, a tak se rozhodl hledat nové angažmá.
V létě 2004 se Steve Nash překvapivě vrátil do Phoenix Suns, kteří mu nabídli šestiletou smlouvu na 63 milionů dolarů. Tento krok se ukázal jako jeden z nejzásadnějších v jeho kariéře i v historii Suns. Pod novým trenérem Mikem D’Antonim, který implementoval revoluční ofenzivní systém nazvaný „Seven Seconds or Less“ (Sedm vteřin nebo méně), se Nash stal dirigentem nejrychlejší a nejefektivnější ofenzívy v lize. V sezóně 2004–2005 vedl Suns k 62 vítězstvím, což bylo nejvíce v lize, a k postupu do finále Západní konference. Nashovy individuální výkony byly ohromující: zaznamenával průměrně 15,5 bodu a 11,5 asistence na zápas a byl za ně korunován NBA Most Valuable Player (MVP). Stal se prvním Kanaďanem, který toto ocenění získal. Suns nakonec prohráli ve finále konference s pozdějšími šampiony San Antonio Spurs.
V sezóně 2005–2006 Nash své výkony ještě vylepšil. Navzdory zranění klíčového hráče Amar’e Stoudemira vedl Suns k 54 vítězstvím. Zaznamenával průměrně 18,8 bodu a 10,5 asistence na zápas s neuvěřitelnou střeleckou efektivitou (51,2 % z pole, 43,9 % za tři body a 92,1 % z trestných hodů), čímž se stal členem exkluzivního klubu „50-40-90“. Za své výkony získal druhé po sobě jdoucí ocenění MVP. Suns se opět probojovali do finále Západní konference, kde prohráli s Dallasem Mavericks. Během svého druhého působení v Phoenixu se Nash stal synonymem pro rychlý, zábavný a efektivní basketbal. Byl vybrán do NBA All-Star Game v letech 2005, 2006, 2007, 2008 a 2010 a opakovaně byl jmenován do All-NBA First Team (2005, 2006, 2007) a All-NBA Second Team (2008, 2010). Čtyřikrát se stal nejlepším asistentem ligy (2005, 2006, 2007, 2010).
V následujících letech pokračoval v podávání vynikajících výkonů, ačkoli Suns se už nikdy nedostali tak blízko k titulu. V sezóně 2009–2010, ve svých 35 letech, vedl tým k dalšímu postupu do finále Západní konference, kde prohráli s Los Angeles Lakers. Nashova schopnost udržet si elitní úroveň i ve vyšším věku byla pozoruhodná, ale opakující se zranění zad a ramen začala ovlivňovat jeho hru.
V létě 2012, ve snaze získat svůj první NBA titul, byl Steve Nash vyměněn do Los Angeles Lakers. Lakers tehdy sestavovali „super tým“ s Kobem Bryantem, Dwightem Howardem a Pau Gasolem. Očekávání byla obrovská, ale Nashovo působení v Lakers bylo poznamenáno vážnými zraněními. Hned v druhé zápase sezóny si zlomil holenní kost, což ho vyřadilo na téměř dva měsíce. Následovaly chronické problémy se zády a nervy, které mu výrazně omezovaly hru a snižovaly jeho efektivitu. Za Lakers odehrál v sezóně 2012–2013 pouze 50 zápasů s průměrem 12,7 bodu a 6,7 asistence. V následující sezóně 2013–2014 odehrál jen 15 zápasů a v sezóně 2014–2015 kvůli přetrvávajícím problémům se zády a kyčlemi neodehrál ani jeden zápas.
Steve Nash oficiálně oznámil konec své hráčské kariéry 21. března 2015. Během své kariéry odehrál 18 sezón v NBA. Navzdory tomu, že nikdy nezískal NBA titul, zanechal za sebou nesmazatelnou stopu jako jeden z nejlepších rozehrávačů a nejefektivnějších střelců v historii ligy. Je pátým nejlepším asistentem v historii NBA s 10 335 asistencemi a je jedním z pouhých devíti hráčů, kteří jsou v klubu „50-40-90“ (střelba z pole, za tři body a trestné hody) a navíc ho dokázal dosáhnout ve čtyřech různých sezónách.
Steve Nash byl také hrdým reprezentantem Kanady. Hrál za kanadský národní tým od roku 1993. Vedl Kanadu na Olympijských hrách v Sydney v roce 2000, kde jeho tým překvapivě postoupil do čtvrtfinále a skončil na sedmém místě. Byl také součástí týmu na mistrovství světa FIBA v roce 1994 a 1998. V roce 2004 se stal generálním manažerem kanadského národního týmu a později i konzultantem.
Po ukončení hráčské kariéry Steve Nash nezůstal stranou basketbalu. V roce 2015 se stal konzultantem pro rozvoj hráčů v týmu Golden State Warriors, kde pomohl týmu získat dva NBA tituly. V září 2020 byl jmenován hlavním trenérem týmu Brooklyn Nets. Tuto pozici zastával do listopadu 2022. Mimo basketbal se Steve Nash angažuje v charitativní činnosti prostřednictvím své nadace Steve Nash Foundation, která se zaměřuje na děti v nouzi. Je také vášnivým fotbalovým fanouškem a má menšinový podíl v několika fotbalových klubech, včetně Vancouver Whitecaps FC z MLS a RCD Mallorca ze španělské La Ligy. V roce 2018 byl Steve Nash uveden do Naismith Memorial Basketball Hall of Fame.