Spencer Haywood, narozený 22. dubna 1949 v Silver City v Mississippi, je jméno, které rezonuje v historii basketbalu především díky své odvážné a průkopnické kariéře. Jeho cesta nebyla jen o sportovním talentu, ale také o boji proti zavedeným pravidlům a o prosazování svých práv. Haywood byl typickým křídlem, vynikajícím v doskakování, střelbě z dálky i zblízka a v neposlední řadě v neústupném boji o každý míč.
Haywoodova basketbalová dráha začala na střední škole, kde si rychle získal pozornost svou fyzickou zdatností a herními schopnostmi. Následně získal stipendium na University of Detroit. Zde strávil pouhé dva roky, ale stihl zanechat výraznou stopu. Ve své druhé sezóně, 1968-69, dovedl tým k bilanci 21-7 a byl vyhlášen nejlepším hráčem NCAA v konferenci NCAA Division I. Průměr 32,4 bodu a 21,8 doskoku na zápas hovoří za vše. Jeho dominance na univerzitní scéně byla nepopiratelná.
V roce 1969 se Haywood rozhodl pro krok, který tehdy nebyl standardní. Místo dokončení univerzitní kariéry se rozhodl vstoupit do profesionálního basketbalu a podepsal smlouvu s týmem Denver Rockets v konkurenční American Basketball Association (ABA). Tento krok nebyl jen sportovní, ale měl i právní rozměr. Haywood se stal jedním z prvních hráčů, kteří se rozhodli vstoupit do profesionální ligy před vypršením čtyřletého univerzitního období, což tehdy liga NBA zakazovala. Jeho přítomnost v ABA byla okamžitě znát. V sezóně 1969-70 se stal nejmladším hráčem historie ABA, který získal ocenění MVP (nejcennější hráč) a zároveň byl i nejlepším nováčkem. S průměrem 30 bodů a 16,4 doskoku na zápas vedl Denver k finále ABA.
Jeho úspěchy v ABA neunikly pozornosti NBA. V roce 1970 došlo k historickému momentu, kdy se Haywood, po sporech s vedením Denveru ohledně platu, rozhodl prosadit svůj přestup do NBA. NBA v té době měla pravidlo zakazující hráčům, kteří nebyli draftováni, hrát v lize, pokud nedokončili univerzitní studium. Haywood se však nevzdal a podal žalobu. V roce 1970 se proti němu postavila NBA u Nejvyššího soudu. Po napínavém právním boji bylo rozhodnuto ve prospěch Haywooda, čímž se otevřely dveře dalším hráčům, kteří chtěli vstoupit do NBA dříve. Tento precedent byl pro budoucnost profesionálního sportu nesmírně důležitý. Po tomto rozhodnutí podepsal smlouvu s Seattle SuperSonics.
V NBA Haywood pokračoval ve své excelentní formě. S Seattle SuperSonics se stal klíčovým hráčem. Jeho nejlepší sezóna přišla v ročníku 1972-73, kdy zaznamenal průměr 29,5 bodu a 12,9 doskoku na zápas, což mu vyneslo místo v prvním týmu NBA All-Star. V průběhu své kariéry v Seattlu (1970-1975) se stal jedním z hlavních tahounů týmu a pomohl mu k několika účastem v play-off. Jeho schopnost skórovat a dominovat pod košem byla pro SuperSonics neocenitelná.
Po Seattlu Haywood střídal týmy. V roce 1975 byl vyměněn do New York Knicks, kde strávil tři sezóny a nadále podával solidní výkony. Následovalo angažmá v New Orleans Jazz (1979-1980) a poté v Los Angeles Lakers (1980-1981). V Lakers byl součástí týmu, který v sezóně 1980-81 ovládl NBA, ačkoli jeho role byla již menší. Jeho poslední sezóna v NBA byla 1980-81. Po skončení kariéry v NBA hrál krátce v Itálii za Billy Milano, kde ukončil svou profesionální dráhu v roce 1983.
Haywoodova kariéra nebyla bez problémů. Ve své autobiografii „Little Giant“ otevřeně promluvil o svých potížích s drogami, které ho v jednu chvíli téměř připravily o kariéru. Jeho boj s touto závislostí a následné zotavení je dalším důkazem jeho vnitřní síly. Po skončení aktivní kariéry se věnoval různým podnikatelským aktivitám a působil jako mentor pro mladé sportovce. Jeho odkaz spočívá nejen v jeho basketbalových dovednostech a průkopnickém duchu, ale i v jeho otevřenosti ohledně osobních výzev.