Satanista wikipedia
Rozpočtář wikipedia
Michal Štika wikipedie
Barbora Špotáková wiki
Marvin Frederick Hamlisch, americký skladatel a dirigent, se narodil 2. června 1944 na Manhattanu. Jeho rodiče, Lilly (rozená Schachter) a Max Hamlisch, pocházeli z Vídně. Otec Max byl zručným akordeonistou a kapelníkem, což naznačuje raný vliv hudby na mladého Marvina.
Jeho mimořádný talent se projevil již v útlém věku, kdy byl v roce 1951 přijat do prestižní Juilliard School Pre-College Division. Vzdělání v oblasti hudby dále prohloubil na Queens College, kde v roce 1967 získal bakalářský titul. Jeho kariéra nabrala na obrátkách, když v roce 1964 působil jako klavírista při zkouškách pro úspěšný muzikál Funny Girl. Již ve svých jednadvaceti letech, v roce 1965, složil svůj první hit Sunshine, Lollipops and Rainbows, který interpretovala zpěvačka Lesley Gore. Na této písni spolupracoval s Howardem Lieblingem, se kterým později napsal další úspěšný singl pro Lesley Gore, California Nights z roku 1967.
Marvin Hamlisch se prosadil také v oblasti filmové hudby. Jeho první filmovou prací byla hudba k filmu The Swimmer z roku 1968. Značný úspěch zaznamenal s adaptací hudby Scotta Joplina pro film The Sting z roku 1973, včetně ikonické titulní písně The Entertainer. Jeho práce na filmu The Way We Were mu přinesla neuvěřitelný úspěch: získal dva Oscary, jeden za titulní píseň a druhý za celkovou hudbu k filmu. K tomu přidal čtyři ceny Grammy, z nichž dvě byly uděleny právě za The Way We Were. V roce 1975 složil původní znělku pro populární televizní pořad Good Morning America, která se používala po celých dvanáct let.
Dalším významným dílem byla píseň Nobody Does It Better, kterou napsal s Carole Bayer Sager pro bondovku The Spy Who Loved Me v roce 1977. Jeho tvorba v 80. letech zahrnovala hudbu k filmům jako Ordinary People (1980) a Sophies Choice (1982). V roce 1986 byl nominován na Oscara za filmovou verzi muzikálu A Chorus Line a téhož roku se podílel na filmu D.A.R.Y.L.. K jeho pozdějším filmovým pracím patří hudba k filmu The Informant! (2009) a k televiznímu filmu Behind the Candelabra (2013).
Marvin Hamlisch byl také uznávaným tvůrcem muzikálové hudby. Jeho první významnou divadelní prací bylo klavírní vystoupení pro Groucho Marxe v Carnegie Hall v roce 1972. Průlomový úspěch přišel v roce 1975 s muzikálem A Chorus Line, za který získal prestižní Tony Award a Pulitzer Prize. V roce 1978 složil hudbu pro muzikál Theyre Playing Our Song, který byl inspirován jeho vztahem s Carole Bayer Sager. Ačkoliv se muzikály Jean Seberg (1983) a Smile (1986) setkaly se smíšeným úspěchem, Hamlisch pokračoval v psaní pro divadlo. Jeho další práce zahrnují hudbu k muzikálu The Goodbye Girl (1993), za kterou získal nominaci na Drama Desk Award, Sweet Smell of Success (2002) s texty od Craiga Carnelie a libretem od Johna Guareho. Krátce před svou smrtí dokončil hudbu k muzikálu The Nutty Professor, který měl premiéru v létě 2012.
Kromě skládání se Marvin Hamlisch věnoval i dirigování. V roce 1994 působil jako hudební ředitel a aranžér na koncertním turné Barbry Streisand, za které získal dvě ceny Emmy za Barbra Streisand: The Concert. V roce 1996 dirigoval turné Lindy Ronstadt Dedicated to the One I Love. Od roku 1995 až do své smrti zastával pozici hlavního dirigenta Pittsburgh Pops. Během své kariéry dirigoval i další významné orchestry, včetně Milwaukee Symphony Orchestra, San Diego Symphony, Seattle Symphony, Dallas Symphony Orchestra, Buffalo Philharmonic Orchestra, The National Symphony Orchestra Pops, The Pasadena Symphony and Pops a Baltimore Symphony Orchestra. Jeho debutový koncert pro Pasadena Symphony and Pops se konal 23. července 2011 v The Rose Bowl, kde nahradil Rachael Worby. Připravoval se také na pozici hlavního dirigenta pro The Philly POPS.
Hamlisch byl jedním z mála umělců, kteří dosáhli prestižního ocenění EGOT (Emmy, Grammy, Oscar, Tony). Jeho sbírka ocenění zahrnuje také Pulitzer Prize for Drama z roku 1976, kterou sdílel s Michaelem Bennettem, Jamesem Kirkwoodem, Nicholasem Dantem a Edwardem Klebanem za A Chorus Line. V roce 2008 byl uveden do Long Island Music Hall of Fame a American Theater Hall of Fame. V témže roce se objevil jako porotce v soutěži Triple Sensation. Získal také deset nominací na Zlatý glóbus, z nichž dvě proměnil ve vítězství za nejlepší původní píseň.
Marvin Hamlisch napsal také dětskou knihu s názvem Marvin Makes Music. Jeho orchestrální dílo Anatomy of Peace (Symphonic Suite in one Movement For Full Orchestra/Chorus/Child Vocal Soloist) bylo inspirováno knihou Emeryho Reevese a poprvé provedeno v roce 1991, s nahrávkou od Dallas Symphony Orchestra v roce 1992.
Jeho osobní život zahrnoval vztahy s Carole Bayer Sager, Emmou Samms a Cyndy Garvey. Od května 1989 až do své smrti byl ženatý s Terre Blair, zpravodajkou a moderátorkou počasí pro WSYX-Channel 6 z Columbusu v Ohiu.
Marvin Hamlisch zemřel 6. srpna 2012 ve věku 68 let v Ronald Reagan UCLA Medical Center v Los Angeles na respirační zástavu, k níž přispěla hypertenze a cerebrální hypoxie. Associated Press ho popsala jako autora některých z nejmilejších a nejtrvalejších písní a hudebních doprovodů v historii kinematografie. Barbra Streisand na jeho památku ocenila jeho brilantně rychlou mysl, jeho štědrost a lahodný smysl pro humor. Aretha Franklin ho označila za klasického a jedinečného, jednoho z největších aranžérů a producentů všech dob. Šéf Pasadena Symphony and Pops poznamenal, že Hamlisch zanechal velmi specifickou... originální stopu v americké hudbě a přidal se k velké americké písňové sbírce díly, která sám složil.
Na jeho počest byla 8. srpna 2012 na Broadwayi ztlumena světla na 40 divadelních budovách na jednu minutu. Pamětní ceremoniál se konal 18. září 2012 za účasti Barbry Streisand, Arethy Franklin a Lizy Minnelli. Na udílení Oscarů v roce 2013 zazpívala Barbra Streisand jeho píseň The Way We Were na jeho památku. Vzpomínková akce se konala v New Yorku 2. června 2013, kde vystoupili Staples Players a další osobnosti z divadla a filmu.
Walter Funk životopis
Marvin Hamlisch
Lucie Gelemová kdo to je?
Luis Bacalov
Lubomír Kostelka
Nobuo Uemacu
Krupař význam slova
Michael Kamen
Jiří Štědroň kdo to je?
Nicholas Britell