Petr Hladík
Kateřina Siniaková nemoc
Luboš Fišer se narodil 30. září 1935 v Praze a zemřel tamtéž 22. června 1999 ve věku 63 let. Jeho umělecká dráha byla spjata s moderní vážnou hudbou a stal se rovněž uznávaným autorem hudby pro film a televizi. V posledních letech svého života byl potřetí ženatý a z předchozího manželství měl syna. Jeho kořeny sahaly na jižní Moravu.
Hudební vzdělání začal získávat na konzervatoři, kde v letech 1952 až 1956 studoval skladbu pod vedením Emila Hlobila. Tento učitel do jeho raných děl vnesl ducha meziválečné neoklasicistní avantgardy. Svou konzervatorní dráhu završil v roce 1956 uvedením své první symfonie jako absolventské práce. Následně v letech 1956 až 1960 pokračoval ve studiu na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde opět pod vedením Emila Hlobila rozvíjel svůj skladatelský talent. Jeho druhá symfonie se stala jeho absolventskou prací na AMU. Významnou roli v jeho skladatelském vývoji sehrála také Zuzana Růžičková.
Luboš Fišer se etabloval jako výrazná postava české soudobé vážné hudby, ale jeho talent se naplno projevil i v oblasti filmové a televizní tvorby, kde složil hudbu k více než 300 titulům. Jeho první větší úspěch zaznamenal krátce po ukončení studií s operní jednoaktovkou „Lancelot“. Jeho inspirace byla široká a čerpala z mnoha zdrojů, od starověkých kulturních památek, jako jsou sumerské či chetitské texty, přes středověkou rytířskou kulturu a renesanci, až po výtvarná díla umělců jako Dürer, Goya či Leonardo da Vinci. Fascinovali ho také velcí myslitelé jako Galileo Galilei a Albert Einstein, stejně jako díla starších hudebních mistrů a avantgardní hudba šedesátých let s jejími prvky aleatoriky a sonoristických možností. Jeho skladby se vyznačovaly výraznou kontrastností jednotlivých částí, snahou o co nejstručnější vyjádření a oscilací mezi dramatem a něhou, rozumem a vášní, hravostí a smutkem. Technicky byly jeho kompozice velmi vytříbené a zasazené do promyšleného systému. Často se ve své tvorbě zaměřoval na téma člověka s jeho slabostmi, radostmi a smutky, a svou hudbu označoval jako „ekologii duše sui generis“.
Na počátku šedesátých let začal spolupracovat s divadly, například s Divadlem Na zábradlí a Rokoko. Jeho první celovečerní film, „Okurkový hrdina“, vznikl v roce 1963. Stal se jedním z nejplodnějších autorů české filmové hudby, přičemž jeho tvorba zahrnovala celovečerní filmy, animované filmy, televizní inscenace a seriály. Jeho hudba k animovaným filmům, včetně loutkových a krátkometrážních, byla rovněž velmi ceněna. V devadesátých letech se stal zakládajícím členem skladatelské skupiny Quattro spolu se Sylvií Bodorovou, Otmarem Máchou a Zdeňkem Lukášem. Vnímaný jako „nejstředovější mezi novátory“ (Jaroslav Smolka), zanechal nesmazatelnou stopu v české hudební kultuře.
Luboš Fišer byl za svou práci mnohokrát oceněn. Již v roce 1955 získal druhou cenu na Velké jubilejní soutěži za svou první klavírní sonátu. V roce 1965 obdržel Prix Italia za hudbu k filmu „Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou“. Mezinárodní skladatelská tribuna UNESCO v Paříži mu v roce 1967 udělila první cenu za „Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy“. V roce 1986 zvítězil na Mezinárodní soutěži televizních oper v Salcburku s televizní operou „Věčný Faust“. Další významná ocenění Prix Italia získal v letech 1979 za hudbu k filmu „Bludiště moci“ a v roce 1980 za hudbu k filmu „Zlatí úhoři“. V novější době byl oceněn Českým lvem v roce 1994 za hudbu k filmu „Golet v údolí“ a v roce 1996 za film „Král Ubu“.
Ve svém osobním životě byl Luboš Fišer znalcem a milovníkem dobrého vína a vaření, zejména čínské kuchyně, a rád sbíral recepty. Hluboce miloval přírodu a značnou část své tvorby vytvořil na své chalupě u České Lípy. Měl silný citový vztah k jižní Moravě. Navzdory tomu, že byl navenek vnímán jako silný a neochvějný, v soukromí byl uzavřený, citlivý a zranitelný. Jeho tvorba odrážela smysl pro nostalgii, smutek, vcítění a rozptyl nálad.
V posledních letech svého života, navzdory zdravotním potížím, intenzivně pracoval. Jeho náhlé úmrtí 22. června 1999 zaskočilo i jeho nejbližší přátele, kteří se o něm dozvěděli z médií. Pohřební obřad se nekonal.
John Lennon kdo to je?
Maurizio De Angelis
Vilém Mrštík wiki
Mark Snow
Motovidlo termín
Luis Bacalov
George Michael wiki
Marvin Hamlisch
Klára Nevečeřalová
Max Richter