Luboš Fišer

Petr Hladík
Kateřina Siniaková nemoc

Luboš Fišer

Luboš Fišer se narodil 30. září 1935 v Praze a zemřel tamtéž 22. června 1999 ve věku 63 let. Jeho umělecká dráha byla spjata s moderní vážnou hudbou a stal se rovněž uznávaným autorem hudby pro film a televizi. V posledních letech svého života byl potřetí ženatý a z předchozího manželství měl syna. Jeho kořeny sahaly na jižní Moravu.

Studium a raná tvorba

Hudební vzdělání začal získávat na konzervatoři, kde v letech 1952 až 1956 studoval skladbu pod vedením Emila Hlobila. Tento učitel do jeho raných děl vnesl ducha meziválečné neoklasicistní avantgardy. Svou konzervatorní dráhu završil v roce 1956 uvedením své první symfonie jako absolventské práce. Následně v letech 1956 až 1960 pokračoval ve studiu na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde opět pod vedením Emila Hlobila rozvíjel svůj skladatelský talent. Jeho druhá symfonie se stala jeho absolventskou prací na AMU. Významnou roli v jeho skladatelském vývoji sehrála také Zuzana Růžičková.

Profesní dráha a tvůrčí rozmach

Luboš Fišer se etabloval jako výrazná postava české soudobé vážné hudby, ale jeho talent se naplno projevil i v oblasti filmové a televizní tvorby, kde složil hudbu k více než 300 titulům. Jeho první větší úspěch zaznamenal krátce po ukončení studií s operní jednoaktovkou „Lancelot“. Jeho inspirace byla široká a čerpala z mnoha zdrojů, od starověkých kulturních památek, jako jsou sumerské či chetitské texty, přes středověkou rytířskou kulturu a renesanci, až po výtvarná díla umělců jako Dürer, Goya či Leonardo da Vinci. Fascinovali ho také velcí myslitelé jako Galileo Galilei a Albert Einstein, stejně jako díla starších hudebních mistrů a avantgardní hudba šedesátých let s jejími prvky aleatoriky a sonoristických možností. Jeho skladby se vyznačovaly výraznou kontrastností jednotlivých částí, snahou o co nejstručnější vyjádření a oscilací mezi dramatem a něhou, rozumem a vášní, hravostí a smutkem. Technicky byly jeho kompozice velmi vytříbené a zasazené do promyšleného systému. Často se ve své tvorbě zaměřoval na téma člověka s jeho slabostmi, radostmi a smutky, a svou hudbu označoval jako „ekologii duše sui generis“.

Na počátku šedesátých let začal spolupracovat s divadly, například s Divadlem Na zábradlí a Rokoko. Jeho první celovečerní film, „Okurkový hrdina“, vznikl v roce 1963. Stal se jedním z nejplodnějších autorů české filmové hudby, přičemž jeho tvorba zahrnovala celovečerní filmy, animované filmy, televizní inscenace a seriály. Jeho hudba k animovaným filmům, včetně loutkových a krátkometrážních, byla rovněž velmi ceněna. V devadesátých letech se stal zakládajícím členem skladatelské skupiny Quattro spolu se Sylvií Bodorovou, Otmarem Máchou a Zdeňkem Lukášem. Vnímaný jako „nejstředovější mezi novátory“ (Jaroslav Smolka), zanechal nesmazatelnou stopu v české hudební kultuře.

Ocenění a osobní život

Luboš Fišer byl za svou práci mnohokrát oceněn. Již v roce 1955 získal druhou cenu na Velké jubilejní soutěži za svou první klavírní sonátu. V roce 1965 obdržel Prix Italia za hudbu k filmu „Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou“. Mezinárodní skladatelská tribuna UNESCO v Paříži mu v roce 1967 udělila první cenu za „Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy“. V roce 1986 zvítězil na Mezinárodní soutěži televizních oper v Salcburku s televizní operou „Věčný Faust“. Další významná ocenění Prix Italia získal v letech 1979 za hudbu k filmu „Bludiště moci“ a v roce 1980 za hudbu k filmu „Zlatí úhoři“. V novější době byl oceněn Českým lvem v roce 1994 za hudbu k filmu „Golet v údolí“ a v roce 1996 za film „Král Ubu“.

Ve svém osobním životě byl Luboš Fišer znalcem a milovníkem dobrého vína a vaření, zejména čínské kuchyně, a rád sbíral recepty. Hluboce miloval přírodu a značnou část své tvorby vytvořil na své chalupě u České Lípy. Měl silný citový vztah k jižní Moravě. Navzdory tomu, že byl navenek vnímán jako silný a neochvějný, v soukromí byl uzavřený, citlivý a zranitelný. Jeho tvorba odrážela smysl pro nostalgii, smutek, vcítění a rozptyl nálad.

V posledních letech svého života, navzdory zdravotním potížím, intenzivně pracoval. Jeho náhlé úmrtí 22. června 1999 zaskočilo i jeho nejbližší přátele, kteří se o něm dozvěděli z médií. Pohřební obřad se nekonal.

John Lennon kdo to je?
Maurizio De Angelis
Vilém Mrštík wiki
Mark Snow
Motovidlo termín
Luis Bacalov
George Michael wiki
Marvin Hamlisch
Klára Nevečeřalová
Max Richter

(build:2986646625)