Gail Charles Goodrich se narodil 23. července 1943 v Los Angeles v Kalifornii. Již od útlého věku projevoval výrazný talent pro basketbal, přestože jeho fyzické parametry – výška 185 centimetrů – nebyly na jeho pozici rozehrávače v budoucí profesionální lize nijak dominantní. Goodrich se však spoléhal na svou rychlost, inteligenci a neortodoxní, ale efektivní střelbu levou rukou. Po úspěšném působení na střední škole Johna Francise polytechnické školy v Los Angeles si ho všiml proslulý trenér John Wooden z University of California, Los Angeles (UCLA).
Na UCLA Goodrich strávil nezapomenutelné roky pod vedením Woodena, kde se stal klíčovým hráčem týmu. V letech 1964 a 1965 dovedl UCLA k dvěma po sobě jdoucím titulům šampiona NCAA. V roce 1964 Goodrich zaznamenal ve finále proti Duke University 27 bodů, čímž výrazně přispěl k vítězství 98:83. O rok později, v roce 1965, předvedl ve finále proti University of Michigan ještě působivější výkon, když nastřílel 42 bodů, což byl tehdejší rekord pro finálový zápas NCAA. Během své univerzitní kariéry byl dvakrát vybrán do týmu All-American (v letech 1964 a 1965) a opustil UCLA jako jeden z nejlepších střelců v historii programu.
V roce 1965 byl Gail Goodrich draftován do NBA týmem Los Angeles Lakers jako tzv. teritoriální výběr. V té době Lakers disponovali hvězdami jako Jerry West a Elgin Baylor, což znamenalo, že Goodrich se musel nejprve spokojit s rolí doplňkového hráče a učit se od zkušenějších kolegů. Během svých prvních tří sezón v Los Angeles, od roku 1965 do roku 1968, Goodrich postupně zvyšoval své minuty a přispění k týmu. Jeho statistiky se pohybovaly kolem 10 až 12 bodů na zápas, což ukazovalo jeho potenciál, ale plně se ještě neprosadil jako hlavní střelec.
Zlom v Goodrichově kariéře nastal v roce 1968, kdy byl vybrán týmem Phoenix Suns v rámci rozšiřujícího draftu. Tento přesun mu poskytl příležitost stát se primárním střelcem a lídrem nově vznikajícího týmu. V dresu Suns Goodrich okamžitě potvrdil své střelecké schopnosti. V sezóně 1968-69 zaznamenal průměr 23,8 bodu na zápas, což byl výrazný nárůst oproti jeho předchozím sezónám. Jeho vynikající výkony mu v roce 1969 vynesly první nominaci do Utkání hvězd NBA. Následující sezónu, 1969-70, udržel vysokou úroveň s průměrem 20,0 bodu na zápas, čímž potvrdil svou pozici jedné z nejlepších střelců ligy.
V roce 1970 se Gail Goodrich vrátil do Los Angeles Lakers, když byl vyměněn za Mela Countse. Tento návrat se ukázal jako klíčový moment pro Goodrichovu kariéru i pro tým Lakers. Společně s Jerrym Westem vytvořili jednu z nejpůsobivějších a nejproduktivnějších zadních řad v historii NBA. Goodrich se stal pravidelným účastníkem Utkání hvězd, kde byl vybrán v letech 1973, 1974 a 1975.
Vrchol Goodrichovy kariéry přišel v sezóně 1971-72. Lakers v této sezóně dosáhli historického milníku, když zaznamenali 33 po sobě jdoucích vítězství, což je rekord NBA, který platí dodnes. Goodrich hrál v této sezóně klíčovou roli, když si vytvořil své kariérní maximum s průměrem 25,9 bodu na zápas. Jeho střelecká produkce a spolehlivost byly nezbytné pro úspěch týmu. Na konci sezóny Lakers získali titul šampiona NBA, když ve finále porazili New York Knicks. Goodrich byl jedním z hlavních tahounů týmu a jeho přínos k mistrovskému titulu byl nepopiratelný. V play-off 1972 si udržel vysoký průměr 24,2 bodu na zápas. Během svého druhého působení u Lakers Goodrich pravidelně překračoval hranici 20 bodů na zápas a jeho kariérní maximum v jednom utkání bylo 49 bodů, kterého dosáhl v roce 1974 proti Buffalu.
V roce 1976 Goodrich podepsal jako volný hráč lukrativní smlouvu s nově vzniklým týmem New Orleans Jazz. V první sezóně s Jazz (1976-77) Goodrich ukázal, že stále má co nabídnout, když zaznamenal průměr 20,7 bodu na zápas. Nicméně v následujících sezónách se začaly projevovat důsledky dlouhé a náročné kariéry, zejména pak zranění Achillovy šlachy, která omezovala jeho herní čas a efektivitu. Po několika sezónách, které byly poznamenány bojem se zraněními, se Goodrich rozhodl ukončit svou aktivní hráčskou kariéru po sezóně 1978-79. Během své čtrnáctileté kariéry v NBA Gail Goodrich nastřádal celkem 19 181 bodů (průměr 18,6 bodu na zápas), 4 835 asistencí a 3 091 doskoků.
Po odchodu z profesionálního basketbalu Gail Goodrich zůstal v kontaktu se sportovním světem. Působil jako televizní komentátor pro Los Angeles Lakers a věnoval se také podnikání v oblasti nemovitostí. Jeho přínos basketbalu byl oceněn v roce 1996, kdy byl uveden do Naismith Memorial Basketball Hall of Fame. Ve stejném roce Lakers vyřadili jeho dres s číslem 25, čímž uctili jeho kariéru a přínos klubu. Jeho číslo 25 je rovněž vyřazeno týmem UCLA, což podtrhuje jeho významné úspěchy na univerzitní úrovni. Goodrich je dodnes pamětníkem zlaté éry Lakers a důkazem, že i menší hráči mohou dosáhnout velkých úspěchů díky dovednostem, odhodlání a inteligenci.