Dino Meneghin, celým jménem Dino Meneghin, se narodil 18. ledna 1950 ve městě Bassano del Grappa v severovýchodní Itálii. Jeho kariéra, která se táhla přes dvě dekády, z něj učinila jednoho z nejdominantnějších a nejrespektovanějších hráčů v historii italského i evropského basketbalu. S výškou 202 cm a typickým herním stylem, který kombinoval fyzickou sílu s technickou zdatností, se prosadil jako klíčový hráč na pozici pivotmana a power forwarda.
Meneghinova profesionální kariéra odstartovala v klubu Pallacanestro Varese, kde se stal hvězdou v době největší slávy tohoto týmu. V dresu Varese debutoval v sezóně 1966/67 a okamžitě ukázal svůj potenciál. Jeho schopnost dominovat pod košem, sbírat doskoky a proměňovat střely zblízka mu rychle vynesla uznání. S Varese vyhrál sedm titulů italského mistra (1969, 1970, 1971, 1973, 1974, 1975, 1977) a také pět italských pohárů (1969, 1970, 1971, 1973, 1974). Jeho éra ve Varese byla poznamenána i úspěchy na evropské scéně. Varese se stalo pravidelným účastníkem finále Evropského poháru mistrů (dnešní Euroliga) a Meneghin byl klíčovým prvkem týmu, který dvakrát zvítězil v Evropském poháru mistrů (1973, 1975) a třikrát byl ve finále (1970, 1971, 1977). Tyto úspěchy ho etablovaly jako jednoho z nejlepších evropských hráčů své generace.
V roce 1979 Meneghin opustil Varese a přestoupil do konkurenčního klubu Olimpia Milano (tehdy známého jako Billy Milano). Tento přestup byl významným momentem v jeho kariéře a opět potvrdil jeho status hvězdy. V dresu milánského klubu pokračoval ve sbírání trofejí. S Olimpií Milano získal čtyři tituly italského mistra (1982, 1985, 1986, 1987) a dvakrát triumfoval v italském poháru (1987, 1988). Na evropské scéně s Olimpií Milano dosáhl dalšího velkého úspěchu, když v roce 1985 vyhrál Pohár vítězů pohárů. Jeho přínos pro milánský tým byl nepostradatelný a potvrdil jeho schopnost adaptovat se a vést týmy k vítězství.
Dino Meneghin byl také dlouholetým a klíčovým hráčem italské reprezentace. Jeho debut v národním týmu proběhl v roce 1969 a od té doby se stal jeho nepostradatelnou součástí. Největším úspěchem na mezinárodní scéně bylo získání stříbrné medaile na Letních olympijských hrách v Moskvě 1980. Tento úspěch byl pro italský basketbal historický a Meneghin byl jeho hlavním tahounem. Dále se s reprezentací zúčastnil několika evropských šampionátů, kde patřil k nejlepším hráčům, a v roce 1983 dovedl Itálii k titulu mistra Evropy. Jeho reprezentační kariéra trvala až do roku 1984 a zanechala nesmazatelnou stopu v historii italského basketbalu.
Během své dlouhé kariéry získal Dino Meneghin řadu individuálních ocenění. Byl opakovaně jmenován nejlepším italským hráčem a jeho výkony byly vždy na vysoké úrovni. Jeho herní styl byl charakterizován neuvěřitelnou fyzickou kondicí, tvrdou obranou a efektivitou pod košem. Nebál se soubojů a byl známý svou schopností inspirovat své spoluhráče. Jeho schopnost hrát na obou koncích hřiště z něj činila komplexního hráče, který dokázal ovlivnit průběh zápasu.
Po úspěšném angažmá v Miláně Meneghin zamířil zpět do svého rodného regionu a v sezóně 1988/89 hrál za klub Scaligera Verona. I v tomto klubu prokázal své kvality a patřil k oporám týmu. Jeho poslední sezóna v profesionálním basketbalu byla 1992/93, kdy hrál za tým Pallacanestro Trieste. Po ukončení aktivní kariéry se občas objevoval v charitativních zápasech a zůstal spojen s basketbalovým světem. Dino Meneghin ukončil svou hráčskou kariéru v roce 1993, čímž uzavřel jednu z nejúspěšnějších a nejdelších kariér v historii italského basketbalu.