Connie Hawkins se narodil jako Cornelius Lance Hawkins 17. prosince 1942 v Brooklynu ve státě New York. Vyrůstal v chudých poměrech a basketbal se pro něj stal únikem a cestou vpřed. Již v mládí vynikal neuvěřitelnou atletičností a přirozeným citem pro hru, což mu brzy vyneslo pozornost na místních hřištích. Jeho rodina se potýkala s těžkostmi a Hawkins se musel brzy naučit spoléhat sám na sebe. Basketbalové dovednosti si piloval na pouličních kurtech, kde se učil improvizovat a využívat svou jedinečnou fyzickou výbavu.
Na Boys High School v Brooklynu se Hawkins stal jedním z nejlepších středoškolských hráčů své generace. Jeho schopnost skákat, driblovat, střílet a přihrávat s lehkostí, která byla na hráče jeho velikosti neobvyklá, mu vynesla přezdívku „The Hawk“. V roce 1960 dovedl svůj tým k městskému šampionátu a byl považován za celonárodní hvězdu. Byl vyhledáván mnoha univerzitami, ale jeho cesta na vysokou školu se brzy zkomplikovala. Krátce po nástupu na University of Iowa v roce 1961 byl Hawkins zapleten do skandálu s ovlivňováním zápasů, který se týkal sázkařů a bývalého univerzitního hráče Jacka Molinase. Ačkoliv Hawkins nebyl nikdy obviněn z ovlivňování vlastních zápasů a tvrdil, že pouze přijal peníze od Molinase za kontakt s jinými hráči, byl z univerzity vyloučen. Tato událost měla dalekosáhlé důsledky, neboť NBA mu následně udělila doživotní zákaz hraní, což mu znemožnilo vstoupit do nejvyšší ligy v době jeho největší fyzické zdatnosti.
I přes zákaz v NBA Hawkins nepolevil. Poté, co byl vyloučen z Iowy, strávil krátký čas v American Basketball League (ABL), kde hrál za Pittsburgh Rens. V sezóně 1961-1962 dominoval a byl jmenován nejužitečnějším hráčem ligy (MVP), když zaznamenával v průměru 27,5 bodu a 16,5 doskoku na zápas. ABL však v roce 1963 zanikla. Následně se Hawkins připojil k proslulým Harlem Globetrotters, kde strávil čtyři roky, od 1963 do 1967. Tato zkušenost mu sice umožnila cestovat po světě a předvádět své dovednosti, ale zároveň ho držela mimo soutěžní basketbal na nejvyšší úrovni. Když v roce 1967 vznikla American Basketball Association (ABA) jako konkurent NBA, Hawkins okamžitě využil příležitosti. Podepsal smlouvu s týmem Pittsburgh Pipers. V první sezóně 1967-1968 vedl Pipers k šampionátu ABA a byl opět jmenován MVP ligy, s průměry 26,8 bodu a 13,5 doskoku. Následující sezónu se tým přestěhoval do Minnesoty a stal se Minnesota Pipers, kde Hawkins pokračoval ve svých dominantních výkonech.
Hawkinsův sen hrát v NBA nikdy neuhasl. S pomocí právníka Davida Duana podal v roce 1966 protikartelovou žalobu proti NBA, požadující 6 milionů dolarů za ušlý zisk a poškození kariéry. Tvrdil, že mu byl nespravedlivě zakázán vstup do ligy na základě nepodložených obvinění a že NBA porušila antimonopolní zákony. Soudní spor se táhl několik let a představoval značný tlak jak na Hawkinse, tak na ligu. Nakonec, v roce 1969, došlo k mimosoudnímu vyrovnání. NBA souhlasila s vyplacením finanční kompenzace ve výši 1,3 milionu dolarů a především s odstraněním doživotního zákazu. To Hawkinsovi konečně otevřelo dveře do NBA, i když již ve svých 27 letech, tedy v době, kdy mnoho hráčů dosahuje vrcholu své kariéry nebo ji má za sebou. Jeho vstup do ligy byl dlouho očekávaným okamžikem a znamenal triumf spravedlnosti pro hráče, který byl nespravedlivě potrestán.
Po zrušení zákazu byl Hawkins v roce 1969 podepsán týmem Phoenix Suns. Jeho nástup do NBA byl okamžitý a ohromující. Již v první sezóně 1969-1970 zazářil, když v průměru zaznamenal 24,6 bodu, 10,4 doskoku a 4,8 asistence na zápas, a byl okamžitě vybrán do prvního týmu All-NBA. Jeho styl hry byl pro NBA něco nového – byl to vysoký, štíhlý křídelník s neuvěřitelnou schopností létat nad obroučkou, provádět akrobatické nájezdy a přihrávky jednou rukou, které vypadaly, jako by vzdorovaly gravitaci. Jeho dlouhé paže a obrovský vertikální dosah mu umožňovaly dominovat v podkošovém prostoru i na perimetru. Stal se jedním z nejatraktivnějších hráčů ligy a byl vybrán do All-Star týmu čtyřikrát za sebou (1970, 1971, 1972, 1973). V Phoenixu strávil čtyři a půl sezóny, během nichž si udržoval vysokou úroveň výkonů a byl hlavním tahounem týmu Suns. Jeho přítomnost přitahovala fanoušky a pomohla zviditelnit mladou franšízu.
V únoru 1973 byl Hawkins vyměněn z Phoenixu do Los Angeles Lakers. V Lakers strávil necelé dvě sezóny, kde se jeho role změnila. Již nebyl hlavním střelcem, ale přispíval zkušenostmi a všestranností po boku hvězd jako Jerry West a Gail Goodrich. Jeho statistiky mírně poklesly, ale stále prokazoval svou užitečnost. V říjnu 1975 byl vyměněn do Seattle SuperSonics, kde odehrál jen několik zápasů, než byl znovu vyměněn, tentokrát do Atlanta Hawks. Sezóna 1975-1976 v Atlantě byla jeho poslední v NBA. Odehrál pouze 11 zápasů a v prosinci 1975 ve věku 33 let oznámil konec aktivní kariéry. Během své kariéry v NBA zaznamenal v průměru 16,5 bodu, 8,0 doskoku a 4,1 asistence na zápas. Ačkoliv jeho kariéra v NBA byla relativně krátká kvůli dřívějšímu zákazu, zanechal výraznou stopu a ukázal, co všechno mohl dokázat, kdyby mu bylo umožněno hrát od začátku.
Po ukončení hráčské kariéry se Connie Hawkins stáhl z veřejného života a věnoval se rodině. Jeho vliv na basketbal a nespravedlnost, které čelil, však nezůstaly zapomenuty. V roce 1992 byl Connie Hawkins uveden do Naismith Memorial Basketball Hall of Fame, což bylo oficiální uznání jeho mimořádných dovedností a příspěvku ke hře. Byl to dojemný okamžik, který potvrdil jeho místo mezi basketbalovou elitou. V pozdějších letech se Hawkins občas objevoval na basketbalových akcích a byl vždy uznáván jako průkopník a oběť nespravedlivého systému. Jeho příběh sloužil jako připomínka toho, jak talent může být potlačen, ale nakonec si najde cestu k uznání. Connie Hawkins zemřel 6. října 2017 ve věku 75 let. Zanechal po sobě odkaz jako jeden z nejvíce talentovaných a zároveň nejvíce smolných hráčů v historii basketbalu, jehož brilantní kariéra byla bohužel poznamenána okolnostmi mimo jeho kontrolu.