William „Willie“ F. Naulls se narodil 7. října 1934 v Dallasu v Texasu. Jeho rodina se později přestěhovala do Kalifornie, kde Willie navštěvoval střední školu v San Pedru. Zde se začal výrazně projevovat jeho sportovní talent, zejména v basketbalu. Po úspěšných letech na střední škole zamířil na prestižní Kalifornskou univerzitu v Los Angeles (UCLA), kde se stal klíčovým hráčem univerzitního týmu. Naolls se zapsal do historie UCLA jako první Afroameričan, který pravidelně nastupoval v základní sestavě basketbalového týmu univerzity, což bylo v padesátých letech minulého století významné překonání rasových bariér. Během svého působení na UCLA, v letech 1953 až 1956, Naulls ukázal svůj potenciál jako silný podkošový hráč a střelec, což ho předurčilo k profesionální kariéře.
Jeho výkony na univerzitní úrovni nezůstaly bez povšimnutí skautů z NBA. V roce 1956 byl Willie Naulls vybrán v prvním kole draftu, celkově jako devátý hráč, týmem St. Louis Hawks. Jeho profesionální kariéra tak začala v týmu, který patřil k předním celkům ligy. Ve své nováčkovské sezóně 1956–1957 se Naulls rychle adaptoval na tempo NBA a zaznamenal průměrně 10,3 bodu a 9,1 doskoku na zápas. Hawks, vedení Bobem Pettitem, se v té sezóně dostali až do finále NBA, kde v sedmi zápasech porazili Boston Celtics a získali mistrovský titul. Naulls tak hned ve své první sezóně okusil chuť vítězství v lize, byť jeho role v týmu byla spíše podpůrná.
V následující sezóně 1957–1958 odehrál za St. Louis Hawks pouze 19 zápasů, než byl 19. prosince 1957 vyměněn. Hawks ho poslali do New York Knicks výměnou za zkušeného rozehrávače Slatera Martina a finanční kompenzaci. Tato výměna se ukázala být zlomovým bodem v jeho kariéře. Zatímco v St. Louis byl součástí silného kolektivu a měl spíše doplňkovou roli, v New Yorku dostal příležitost stát se jednou z hlavních hvězd týmu a ukázat svůj plný potenciál. New York Knicks byli v té době týmem, který se potýkal s problémy a hledal nové tváře, které by ho pozvedly, a Naulls se pro ně stal ideálním řešením.
Po přestupu do New York Knicks se Willie Naulls okamžitě zařadil mezi klíčové hráče týmu. V sezóně 1957–1958, ve které odehrál 49 zápasů za Knicks, si vylepšil své statistiky na 17,4 bodu a 11,8 doskoku na zápas. Jeho schopnost skórovat z různých pozic a dominovat pod oběma koši z něj udělala nepostradatelnou součást sestavy. Naulls se stal oporou v útoku i v obraně a rychle si získal uznání mezi fanoušky i soupeři. Jeho robustní postava a fyzická hra mu umožňovaly prosazovat se proti silným centrům a power forwardům v lize.
Následující sezóny byly pro Naullse v dresu Knicks nejproduktivnější v jeho kariéře a potvrdily jeho status jednoho z nejlepších podkošových hráčů ligy. V sezóně 1958–1959 zaznamenal průměrně 20,7 bodu a 13,5 doskoku a poprvé v kariéře byl vybrán do NBA All-Star Game. Toto ocenění zopakoval ještě třikrát, a to v letech 1960, 1961 a 1962, což svědčí o jeho konzistentních a vynikajících výkonech. V sezóně 1959–1960 si udržel vysokou úroveň s průměry 21,4 bodu a 14,2 doskoku. Rok poté, v sezóně 1960–1961, dosáhl téměř identických čísel, s 23,4 bodu a 14,2 doskoku na zápas, což představuje jeho kariérní maximum v doskocích.
Sezóna 1961–1962 byla pro Willieho Naullse statisticky nejlepší, co se týče bodování. V průměru zaznamenal 25,0 bodu na zápas, což bylo jeho kariérní maximum, k tomu přidal 11,6 doskoku. V té době patřil mezi nejlepší střelce ligy a pravidelně figuroval v žebříčcích bodování. Přestože Naulls podával individuálně vynikající výkony, New York Knicks se v této éře potýkali s problémy a nedokázali se probojovat do play-off, nebo v něm nepředváděli přesvědčivé výsledky. Tým postrádal hloubku a konzistenci, aby mohl konkurovat dominantním celkům té doby, jako byli Boston Celtics nebo St. Louis Hawks. Navzdory týmovým neúspěchům Naulls zůstal pevným bodem a srdcem Knicks, neustále se snažícím vést svůj tým k vítězstvím. Jeho přítomnost na hřišti vždy znamenala hrozbu pro soupeře a inspiraci pro spoluhráče.
Po pěti a půl sezónách, ve kterých se stal hlavní hvězdou New York Knicks, byl Willie Naulls v polovině sezóny 1962–1963 vyměněn. 18. prosince 1962 ho Knicks poslali do nově vzniklého týmu San Francisco Warriors výměnou za hráče jako Tom Meschery a Phil Jordon a finanční kompenzaci. V San Francisku odehrál zbytek sezóny 1962–1963 a část sezóny 1963–1964. Jeho statistiky v těchto týmech byly stále solidní, ale už nedosahovaly takových výšin jako v New Yorku, což bylo dáno i změnou role a přizpůsobováním se novým systémům. Za Warriors odehrál celkem 73 zápasů, ve kterých průměrně zaznamenal 13,4 bodu a 7,4 doskoku. I když byl stále efektivní, jeho angažmá v San Francisku bylo poměrně krátké.
V průběhu sezóny 1963–1964 byl Naulls opět vyměněn. 17. prosince 1963 se stěhoval do Philadelphia 76ers, kde odehrál 47 zápasů. V dresu 76ers dosahoval průměrně 12,4 bodu a 7,8 doskoku. Tyto výměny svědčily o tom, že Naulls byl stále ceněným hráčem v lize, i když už nebyl vnímán jako nekorunovaný král bodování, jakým byl v New Yorku. Jeho zkušenosti a schopnost doskakovat míče a skórovat byly stále žádané. Avšak největší kariérní zvrat a úspěch ho čekal v dalším přestupu, který se odehrál před začátkem sezóny 1964–1965.
V roce 1964 se Willie Naulls připojil k Boston Celtics, týmu, který v té době dominoval NBA a sbíral jeden titul za druhým. V Bostonu Naulls přijal odlišnou roli, než na jakou byl zvyklý. Místo toho, aby byl hlavním střelcem, stal se cenným doplňkovým hráčem, který přinášel hloubku do sestavy a zkušenosti. Pod vedením trenéra Reda Auerbacha a po boku takových hvězd jako Bill Russell, Bob Cousy a Tom Heinsohn se Naulls stal důležitou součástí týmu. Jeho hlavním úkolem bylo doskakování, obrana a efektivní střelba z podkoše, když dostal příležitost. S Celtics zažil to, co mu v New Yorku chybělo – týmové úspěchy a mistrovské tituly.
Během svého působení v Bostonu, které trvalo dvě sezóny, získal Willie Naulls tři mistrovské prsteny NBA. V sezóně 1964–1965 Celtics porazili Los Angeles Lakers a Naulls k titulu přispěl průměrně 10,7 bodu a 4,7 doskoku. V sezóně 1965–1966 Celtics opět ovládli ligu, když ve finále znovu přehráli Lakers, a Naulls opět zaznamenal 10,7 bodu a 4,7 doskoku na zápas. V posledním roce své kariéry, v sezóně 1966–1967, přidal další titul, i když jeho herní čas a statistiky se mírně snížily. Po sezóně 1966–1967, ve věku 32 let, se Willie Naulls rozhodl ukončit svou úspěšnou profesionální kariéru. Celkem odehrál v NBA 712 zápasů, zaznamenal 11 305 bodů (průměr 15,9 PPG) a 7 313 doskoků (průměr 10,3 RPG). Získal čtyři mistrovské tituly NBA (jeden s St. Louis Hawks a tři s Boston Celtics) a byl čtyřikrát účastníkem All-Star Game. Jeho kariéra tak zahrnovala jak éru individuální dominance, tak éru týmových úspěchů.
Po ukončení aktivní hráčské kariéry v NBA se Willie Naulls nevěnoval přímo trenérské dráze v basketbalu, ale zaměřil se na jiné oblasti. Využil své zkušenosti a kontakty a pustil se do podnikání. Věnoval se především oblasti nemovitostí, kde působil jako realitní makléř a investor. Jeho obchodní smysl a disciplína, kterou si osvojil během sportovní kariéry, mu pomohly uspět i v tomto novém oboru. Naulls se také aktivně zapojoval do komunitní práce a různých charitativních projektů, čímž prokazoval svůj zájem o společnost a pomoc druhým.
Důležitou součástí jeho života po basketbalu se stala také duchovní cesta. Willie Naulls konvertoval k buddhismu a stal se aktivním členem Soka Gakkai International (SGI), celosvětové buddhistické organizace, která prosazuje mír, kulturu a vzdělávání. Jeho víra a filozofie měly hluboký vliv na jeho život a pomohly mu najít smysl a naplnění mimo sportovní arény. Často přednášel o své cestě a o tom, jak mu buddhismus pomohl překonat výzvy a dosáhnout vnitřního klidu. V roce 2010 vydal autobiografickou knihu nazvanou „The Road to Freedom“, ve které se podělil o své zážitky z dětství, kariéry v NBA i o svou duchovní transformaci a životní moudrost. Kniha poskytla čtenářům pohled na jeho osobní rozvoj a přesvědčení.
Willie Naulls zemřel 22. listopadu 2018 ve věku 84 let v Laguna Niguel v Kalifornii. Zanechal po sobě odkaz sportovce, který se nejen prosadil na nejvyšší úrovni basketbalu, ale také se stal inspirativní postavou mimo hřiště, a to díky svému podnikatelskému duchu, komunitní angažovanosti a hluboké duchovní víře.