Giovanni „Nino“ Rota, narozený 3. prosince 1911 v Miláně, byl výjimečný hudební skladatel, klavírista, dirigent a pedagog, jehož životní pouť skončila 10. dubna 1979 v Římě ve věku 67 let. Jeho odchod byl způsoben koronární trombózou. Rota se zapsal do historie především jako mistr filmové hudby, ale jeho rozsáhlé dílo zahrnuje i opery, balety, orchestrální a komorní skladby.
Hudební talent se v rodině Rota dědil, jeho dědeček Giovanni Rinaldi byl rovněž klavírista. Nino Rota získal renomované vzdělání. Studoval na Konzervatoři v Miláně pod vedením Giacoma Oreficeho a následně na Akademii sv. Cecilie v Římě, kde jej vyučovali Ildebrando Pizzetti a Alfredo Casella. Jeho touha po hlubším poznání hudby jej vedla i do Spojených států, kde absolvoval studia dirigování a kompozice. Tato cesta byla podnícena samotným Arturem Toscaninim, což svědčí o jeho raném talentu a uznání. Kromě hudebního vzdělání Rota dosáhl i akademického titulu, když získal doktorát z literatury na milánské univerzitě za práci o Gioseffovi Zarlinovi.
Rota měl také významnou pedagogickou kariéru. V letech 1950 až 1976 působil jako ředitel konzervatoře Conservatorio Niccol Piccinni v Bari, kde formoval generace mladých hudebníků. Jeho vliv na hudební svět je nezpochybnitelný, o čemž svědčí i fakt, že jedna z hudebních institucí nese jeho jméno – Konzervatoř v Monopoli, Conservatorio di Musica „Nino Rota“ di Monopoli.
Největšího uznání se Nino Rota dočkal za svou práci ve filmovém průmyslu. Složil hudbu k více než 150 filmům, přičemž v některých letech jeho produktivita dosahovala až deseti filmových partitur ročně. V roce 1954 složil hudbu k neuvěřitelným 13 filmům. Jeho hudba k filmu „Kmotr“ byla Americkým filmovým institutem zařazena na páté místo v seznamu nejlepší filmové hudby. Dalším významným oceněním byla nominace za hudbu k filmu „Vojna a mír“. Rota vytvořil nezapomenutelné melodie pro filmy legendárních režisérů, jako byli Federico Fellini a Luchino Visconti. Jeho spolupráce s F. Fellinim je obzvláště legendární, zahrnující snímky jako „La strada“, „Noci v Cabirii“, „8“, „Amarcord“ či „La dolce vita“. S L. Viscontim spolupracoval na filmech jako „Rocco a jeho bratři“ nebo „Il Gattopardo“.
Rozsah Rotova tvůrčího talentu se projevuje v jeho rozmanité tvorbě. Kromě filmové hudby složil 10 oper a 5 baletů. Jeho další hudební díla zahrnují orchestrální skladby, komorní hudbu a scénickou hudbu. Mezi jeho významná díla patří například klavírní skladby jako „Il Mago doppio“ či „15 Preludi“, komorní díla jako „Sonata per flauto e arpa“ a vokální skladby jako oratorium „Infanzia di S. Giovanni Battista“. Jeho orchestrální tvorba je neméně působivá, zahrnující „Koncert pro klavír a orchestr C-dur“ nebo „Symfonie č. 3“. V oblasti oper se zapsal operami jako „Il principe porcaro“ či „Il cappello di paglia di Firenze“ a balety jako „La strada“ či „Aci e Galatea“.
Nino Rota zanechal trvalou stopu v historii hudby, jeho melodie dodnes oslovují posluchače po celém světě a jeho filmová hudba patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v tomto žánru vytvořeno.
Ignác z Loyoly wikipedia
Mihály Víg
Drag queen etymologie
Martin Böttcher
Solární baron kdo je to?
Max Steiner
Martin Van Buren kdo to je?
Michael Suby
Antikrist
Nick Glennie-Smith