Michel Magne, francouzský skladatel, hudebník a interpret, se narodil 20. března 1930 v Lisieux v Normandii. Jeho hudební dráha byla rozmanitá a zahrnovala klasickou hudbu, experimentální musique concrte i populární varieté. Během své kariéry vytvořil hudbu k úctyhodnému počtu 73 filmových soundtracků.
Mezi jeho nejznámější filmové počiny patří hudba k snímkům jako „Un singe en hiver“ (1962), „Les Tontons flingueurs“ (1963), „Fantomas“ (1964) a celá série „Angélique“ (1964-1968). Spolupracoval také na filmech „Les Barbouzes“ (1964), „Mélodie en sous-sol“, „Galia“, „Le Monocle rit jaune“ a na několika snímcích režiséra Jeana Yanneho, včetně „Tout le monde il est beau, tout le monde il est gentil“, „Moi yen a vouloir des sous“ a „Les Chinois Paris“. Magne je také autorem znělky pro televizní pořad „Cinq colonnes la une“.
V roce 1962 zakoupil Michel Magne nemovitost Château dHérouville, kterou proměnil v revoluční rezidenční nahrávací studio. Tento koncept umožnil hudebníkům tvořit a nahrávat v inspirativním prostředí. Studio v Château dHérouville se stalo magnetem pro řadu významných umělců, kteří zde nahrávali svá alba. Mezi nimi byli například T. Rex, Pink Floyd s deskou „Obscured by Clouds“, Grateful Dead, Bee Gees, Jean-Christian Michel s Kennym Clarkem, Michel Polnareff, David Bowie, Claude Nougaro, Jacques Higelin, Saint-Preux, Salvatore Adamo, Nicoletta, Elton John, Alan Stivell, Dan Ar Braz, skupina Ange s albem „Le Cimetire des arlequins“ a Il était une fois.
Tragická událost postihla Château dHérouville v roce 1969, kdy objekt zachvátil požár. Poničeny byly i originální nahrávky, což představovalo pro Magnea značnou ztrátu.
Michel Magne byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla tanečnice Monique Vence, s níž se oženil v roce 1960. V roce 1972 se oženil s Marií-Claude Calvet, narozenou v roce 1954.
Po roce 1970 zakoupil Magne další nemovitost, dům známý jako „maison au Sphinx“ na adrese 56 rue Rajon v Auvers-sur-Oise. Jeho velkorysost a pohostinnost vůči umělcům však vedly k finančním problémům. V důsledku bankrotu musel Château dHérouville prodat do nájmu a přesunout se na jih Francie.
Finální ránu Magneově kariéře zasadilo soudní řízení s Yvesem Chamberlandem, které definitivně ukončilo jeho tvůrčí činnost. V důsledku těchto událostí a osobních potíží spáchal Michel Magne 19. prosince 1984 sebevraždu v pokoji hotelu Novotel v Cergy-Pontoise, a to po požití barbiturátů. Jeho popel byl uložen v hrobce č. 1289 v kolumbáriu hřbitova Pre-Lachaise.
Na jeho život a dílo odkazují dva dokumentární filmy: „Michel Magne, Le fantaisiste pop“ (2009) režiséra Jean-Yvese Guilleux a „Le Château dHérouville, une folie rock française“ (2015) režiséra Christopheho Conteho. Magne je také autorem autobiografie „LAmour de vivre“ (1980). O jeho životě byly napsány i knihy, včetně „Michel Magne, un destin foudroyé“ od Daniela Bastié (2014), grafického románu „Les amants dHérouville (une histoire vraie)“ od Yanna Le Quelleca (2021) a „Michel Magne : De la musique davant-garde au cinéma“ od Daniela Bastié (2022).
Michail Bulgakov wikipedie
Luboš Fišer
Markéta Mayerová
Max Richter
Svatý Ambrož kdo to je?
Marvin Hamlisch
Jan Komínek životopis
Luis Bacalov
Pansexuál kdo je to?
Mike Shinoda