Tatjana Patitz životopis
Amatér
Jirka Král životopis
Martin Hermann Böttcher, narozen 17. června 1927 v Berlíně, byl významnou postavou německé filmové hudby. Jeho kariéra trvající přes šedesát let zahrnovala více než padesát kinofilmů a přibližně čtyři sta televizních produkcí. Proslul především svou hudbou k populárním Karl-Mayovým filmům v šedesátých letech minulého století. Již v dětství, od svých čtyř let, čelil vážnému zdravotnímu omezení, kdy přišel o sluch na levé ucho v důsledku zlomeniny báze lebky a zhmoždění sluchového nervu.
Jeho umělecké kořeny sahají hlouběji do historie, neboť byl pravnukem dvorního kapelníka z Výmaru. Hudební vzdělání získával na lekcích klavíru a samostudiem hry na kytaru. Jeho prvotní ambice však směřovaly k letectví, a proto absolvoval výcvik u Luftwaffe. Po ukončení válečného zajetí v Hamburku se vrátil k hudbě, kde působil jako kytarista v tanečním a zábavním orchestru Nordwestdeutscher Rundfunk (NWDR). Mezi jeho hudební vzory patřili Alfred Hause, Franz Thon, Willy Steiner, Richard Richter, Kurt Wege, Günter Fuhlisch, Benny de Weille a Helmut Zacharias. Preferoval jazzový žánr, ve kterém dosáhl významného úspěchu, když se v německém jazzovém průzkumu umístil na druhém místě.
Böttcherovy zkušenosti s aranžováním rozvíjel pod vedením filmových skladatelů Michaela Jaryho a Hanse-Martina Majewského, přičemž svá první aranžmá vytvářel již od roku 1946. V roce 1954 opustil NWDR a plně se věnoval tvorbě hudby. Jeho filmový debut proběhl v roce 1955 s hudbou k filmu „Der Hauptmann und sein Held“, jehož producentem byl Artur Brauner. Následovala druhá filmová hudba k snímku „Die Halbstarken“ z roku 1956, pro který sestavil kapelu Mister Martin’s Band, zahrnující renomované hudebníky jako Fatty George, Bill Graha, Ernst Mosch, a Jamese Lasta. Pro Hanse Albersa složil tři písně k filmu „13 kleine Esel und der Sonnenhof“ (1958) a pro Heinze Rühmanna vytvořil hudbu k Pater-Brownovým filmům „Das schwarze Schaf“ a „Er kann’s nicht lassen“. Pod pseudonymem „Michael Thomas“ vytvořil světově proslulou melodii „Hawaii Tattoo“, která se probojovala i do amerických hitparád. Skládal také pro interprety jako Françoise Hardy, Romy Schneider, Peggy March a Elisabeth Flickenschildt.
V letech 1960 až 1962 působil jako producent pro společnost Ariola, kde spolupracoval s interprety jako Mariona, Boy Berger, Marie Dieke (Ria Solar), Walter Scherau, Tony Sandler a Jo Roland. V roce 1960 se zúčastnil soutěže Grand Prix Eurovision s písní „Oh, wie schön“, kterou interpretoval Tony Sandler. Jeho hudba k filmu Oswalta Kolleho „Das Wunder der Liebe“ (1967) byla sice odmítnuta sexuologem Hansem Giese, ale později našla využití jako hudba k posluchačské desce a titulní téma „Wonderland of Love“. Pro Horsta Wendlandta (Rialto Film) vytvořil hudbu k několika Edgar-Wallaceovým filmům.
Jeho největší úspěch přišel v 60. letech, kdy se stal nejúspěšnějším německým filmovým skladatelem díky své práci na deseti Karl-Mayových kinofilmech. V 70. letech složil hudbu k 26 dílům seriálu „Kara Ben Nemsi Effendi“. Hudba k filmu „Der Schatz im Silbersee“ byla oceněna slovy, že „se podílí na úspěchu filmu z poloviny“. Jeho hudba se v 70. a 80. letech hojně využívala v televizních hudebních a galashow a byla vydávána na samplerech. Konec 60. let znamenal jeho přesun k televizní tvorbě, kde složil titulní melodii k seriálu ZDF „Das Kriminalmuseum“ a dále k dalším seriálům, jako jsou „Gertrud Stranitzki“, „Ida Rogalski“, „Sonderdezernat K1“, „Es muß nicht immer Kaviar sein“ (1977), „Air Albatross“ (1994), „Der Alte“ a „Derrick“ (například „Ein Koffer aus Salzburg“ z roku 1975). Jeho poslední televizní tvorbou byla hudba pro seriál „Pfarrer Braun“. Celkem složil hudbu k 56 celovečerním filmům a přibližně 400 televizním hrám a seriálům.
V roce 1996 byla na Karl-Mayových slavnostech v Radebeulu uvedena jeho skladba „Friedensmelodie“ na benefičním koncertu. Adaptace „Winnetou-Melodie“ zaznamenala úspěch v podání německé skupiny Superboys (1998) a české skupiny Těžkej Pokondr (2000). Martin Böttcher byl ženatý s herečkou Anneliese Kaplan a měl dvě dcery. Po dlouhém pobytu v Luganu ve Švýcarsku žil v posledních letech svého života ve Westerrönfeldu ve Šlesvicku-Holštýnsku. Tragicky v roce 1991 zemřela jeho dcera ve věku 26 let na leukémii. Martin Böttcher zemřel 20. dubna 2019 ve Westerrönfeldu a byl zde také pohřben.
Jeho mimořádný přínos pro filmovou hudbu byl oceněn řadou prestižních cen, včetně čestného členství v American Max Steiner Society (1979), „Ehrenpreis für Filmmusik“ (Erich-Wolfgang-Korngold-Preis) (1995), „Scharlih“ na Karl-May-Festu v Bad Segeberg (1994), „Special Award“ od Schacht-Musikverlage (1997), „Edgar-Wallace-Preis“ ve zlatě (2000), Bundesverdienstkreuz am Bande (2004), Deutscher Musikautorenpreis v kategorii „Komposition Filmmusik“ (2009), „Look & Listen – Telepool-BR-Music-Award“ (2013), Čestná cena Německé filmové hudby (2014) a Deutscher Musikautorenpreis der GEMA za celoživotní dílo (2016).
Svatý Patrik životopis
Luboš Fišer
Mel Gibson
Mike Patton
Agraelus kdo to je?
Nicholas Hooper
Guma
Michael Suby
Charles Ponzi životopis
Ludwig Göransson