Henry Mancini, vlastním jménem Enrico Nicola Mancini, se narodil 16. dubna 1924 v Clevelandu, Ohio. Jeho rodiče pocházeli z Itálie, otec ze Scanna v regionu Abruzzo a matka z Forl del Sannio v Molise. Mancini byl americké národnosti a proslavil se jako všestranný hudebník, jehož talent se projevil v mnoha oblastech – jako skladatel, dirigent, aranžér, pianista i flétnista. Jeho hudební cesta začala již v útlém věku. Již od osmi let se učil hrát na piccolo a ve dvanácti letech začal studovat klavír a orchestrální aranžmá pod vedením Maxe Adkinse. Později své vzdělání prohloubil na prestižní Juilliard School of Music v New Yorku.
Jeho kariéru ovlivnila i služba v armádě. Od roku 1943 sloužil u United States Army Air Forces, kde se stal členem 28th Air Force Band. Během svého působení ve Francii se podílel na osvobození koncentračního tábora Mauthausen-Gusen v roce 1945. Po návratu z války se plně věnoval hudbě a navázal spolupráci s řadou významných hudebníků a umělců. Mezi jeho hudební spolupracovníky patřili legendy jako Glenn Miller, Benny Goodman, Guy Lombardo, ale také významní skladatelé jako Ernst Krenek, Mario Castelnuovo-Tedesco, Alex North, Elmer Bernstein a Johnny Mandel. Spolupracoval rovněž s interprety jako Johnny Mathis a Andy Williams.
Manciniho skladatelský talent se naplno rozvinul ve filmovém průmyslu, kde spolupracoval s největšími filmaři své doby. Mezi jeho klíčové spolupracovníky patřili režiséři jako Blake Edwards, Stanley Donen, Howard Hawks, Martin Ritt, Vittorio de Sica, Norman Jewison, Stanley Kramer, George Roy Hill, Arthur Hiller, Ted Kotcheff a Alfred Hitchcock. Vytvořil nezapomenutelnou hudbu k mnoha ikonickým filmům a seriálům. Mezi jeho nejznámější díla patří tematická hudba a soundtrack k seriálu „Peter Gunn“, melodie z filmové série „Růžový panter“ („The Pink Panther Theme“) a dojímavá píseň „Moon River“ z filmu „Snídaně u Tiffanyho“. Jeho hudba zazněla i ve filmech jako „Creature from the Black Lagoon“, „Breakfast at Tiffanys“, „Days of Wine and Roses“, „The Pink Panther“ (a jeho pokračováních), „Victor Victoria“ a mnoha dalších.
Během své bohaté kariéry získal Henry Mancini nespočet ocenění, které svědčí o jeho mimořádném přínosu k hudbě. Byl držitelem čtyř Oscarů, jednoho Zlatého glóbu a dvaceti cen Grammy. Posmrtně mu byla udělena Grammy Lifetime Achievement Award v roce 1995. Jeho alba si získala obrovskou popularitu, nahrál přes 90 alb, z nichž osm dosáhlo zlaté certifikace. Jeho dlouholetá smlouva s RCA Victor mu umožnila vydat 60 komerčních alb. Jedním z jeho největších singlových úspěchů byla píseň „Love Theme from Romeo and Juliet“, která v roce 1969 dosáhla prvního místa v žebříčku Billboard Hot 100.
Manciniho vliv přesahoval filmovou hudbu. Aktivně koncertoval, uskutečnil více než 50 vystoupení ročně a přes 600 symfonických představení. V letech 1972–73 moderoval vlastní hudební televizní show „The Mancini Generation“. Jeho publikace, jako například „Sounds and Scores: A Practical Guide to Professional Orchestration“ (1962) a autobiografie „Did They Mention The Music?“ (1989), slouží jako cenné zdroje pro hudebníky. Jeho odkaz je dodnes živý, o čemž svědčí stipendium na UCLA, archiv jeho děl v Library of Congress, Henry Mancini Institute a různé hudební ceny a akademie pojmenované po něm. V roce 2004 byla vydána pamětní známka USA s jeho podobiznou.
Henry Mancini zemřel 14. června 1994 v Los Angeles na rakovinu slinivky břišní. Zanechal po sobě rozsáhlé dílo a nesmazatelný otisk v historii filmové a populární hudby. Jeho manželkou byla Virginia Ginny OConnor, s níž měl tři děti: Christophera, Monicu a Felice.
Gilbert Keith Chesterton životopis
Elmer Bernstein
Marian Roden
George Gershwin
Zorka Kohoutová životopis
Harry Gregson-Williams
Jiří Pomeje kdo to je?
František Belfín
Ryan Gosling životopis
Eduard Nikolajevič Artěmjev