Bernard Herrmann, narozený jako Maximillian Herman 29. června 1911 v New York City, byl americký skladatel a dirigent, jehož hudební odkaz formoval zvukové krajiny nespočtu filmů a inspiroval generace dalších umělců. Jeho rodiče, Ida (rozená Gorenstein) a Abram Dardik, měli ruský původ, konkrétně z oblasti Ukrajiny. Mládí strávil v New Yorku, kde navštěvoval DeWitt Clinton High School, následně studoval na New York University a prestižní Juilliard School, kde rozvíjel svůj mimořádný hudební talent.
Kariéru filmového skladatele zahájil v roce 1941 s monumentálním dílem „Občan Kane“. Jeho umělecký rozkvět je neodmyslitelně spjat s dlouholetou a plodnou spoluprací s legendárním režisérem Alfredem Hitchcockem. Tato tvůrčí partnerství dala vzniknout některým z nejznámějších a nejvlivnějších filmových soundtracků v historii kinematografie.
Herrmannův kompoziční styl byl charakteristický svou inovativností. Často využíval opakující se hudební motivy, známé jako ostinata, a nebál se experimentovat s novými orchestracemi. Jeho hudba dokázala proniknout hluboko do psychologie postav, odhalit aspekty jejich osobností, které nebyly zjevné z jiných složek filmu. Tato schopnost sugestivně vyjadřovat vnitřní svět postav mu zajistila jedinečné postavení ve světě filmové hudby.
Během svého života získal Bernard Herrmann řadu prestižních ocenění. V roce 1941 obdržel Academy Award za hudbu k filmu „The Devil and Daniel Webster“. K dalším významným uznáním patří nominace na Oscara za filmy „Občan Kane“, „Anna and the King of Siam“, „Obsession“ a „Taxi Driver“. Za svou práci na filmu „Taxi Driver“ si odnesl i British Academy Film Award.
Jeho diskografie zahrnuje celou řadu nezapomenutelných skladeb pro filmová plátna, mezi které patří „The Man Who Knew Too Much“, „Vertigo“, „North by Northwest“, „Psycho“, „The Birds“, „Marnie“, „Jane Eyre“, „The Ghost and Mrs. Muir“, „The Day the Earth Stood Still“, „Cape Fear“, „Fahrenheit 451“, „Twisted Nerve“, „The Bride Wore Black“, „Sisters“, „The 7th Voyage of Sinbad“, „Jason and the Argonauts“, „Mysterious Island“ a „The 3 Worlds of Gulliver“. Kromě filmové tvorby se věnoval i hudbě pro televizi, kde zanechal stopu v seriálech jako „Have Gun – Will Travel“, „The Twilight Zone“ a „The Alfred Hitchcock Hour“. Jeho koncertní díla, jako například „Symphony in 1941“, opera „Wuthering Heights“, kantáta „Moby Dick“, „For the Fallen“ a „Souvenir de Voyages“, dokazují jeho všestrannost a hloubku hudebního talentu.
Filozofie Bernarda Herrmanna se opírala o principy osobní integrity a umělecké svobody. Věřil, že hudba by měla mít svou vlastní hodnotu a být schopna obstát i mimo kontext filmu. Ve své práci se nebál využívat tehdy nové elektronické nástroje, jako byl theremin, mixturtrautonium a Moog synthesizer, čímž dále obohacoval své zvukové palety.
Bernard Herrmann zemřel 24. prosince 1975 a je pohřben na hřbitově Beth David Cemetery v Elmontu, New York. Jeho odkaz však žije dál, ovlivňujíc tvůrčí přístup skladatelů jako John Williams, Elmer Bernstein, Jerry Goldsmith, Howard Shore, Lalo Schifrin, James Horner, Carter Burwell, Stephen Sondheim, Danny Elfman, Richard Band, Graeme Revell, Christopher Young, Alexandre Desplat, Brian Tyler a dokonce i Sir George Martin a John Zorn, což svědčí o jeho trvalém a všudypřítomném vlivu na svět hudby.
Trestanec wikipedia
Andrew Lloyd Webber
Josef Zíma kdo to je?
Christophe Beck
Zlatokopka wikipedie
Bernard Herrmann
Inženýr etymologie
Charlie Clouser
Peter Nagy wikipedie
Damon Albarn