Angelo Michajlov, vlastním jménem Angel Ivanov Michajlov, se narodil 4. října 1939 v bulharské Sofii. Jeho umělecká dráha byla bohatá a rozmanitá, zahrnující hudební skladatelství, imitátorství a herectví. Pocházel z hudebnické rodiny; jeho rodiče byli operní pěvci a jeho matka, Rajna Michajlova, byla dokonce nositelkou titulu bulharské národní umělkyně, což bezpochyby ovlivnilo jeho umělecké směřování již od mládí.
Své vzdělání začal na základní škole v rodné Sofii, poté pokračoval na francouzském gymnáziu. Jeho hudební talent jej přivedl do Prahy, kde studoval na Konzervatoři a později na Akademii múzických umění (HAMU). Po absolvování pedagogické dráhy působil jako profesor na Pražské konzervatoři, kde vedl oddělení populární hudby a formoval novou generaci hudebníků.
Angelo Michajlov byl celkem třikrát ženatý a ve svém životě vychovával dvě vlastní a dvě nevlastní dcery. Jeho profesní život byl plný rozmanitých aktivit. Kromě skládání hudby se věnoval hře na klavír, působil jako topič v hotelu Alcron, dirigoval Vycpálkův smíšený sbor a hrál jako klavírista ve Filmovém symfonickém orchestru. Byl také členem hudební skupiny Komety, kde uplatnil svůj hudební talent. Jeho charisma a schopnosti jej vedly i k dráze konferenciéra.
Jako hudební skladatel zanechal Angelo Michajlov výraznou stopu v české a slovenské populární hudbě a filmové tvorbě. Skládal hudbu pro celou řadu významných interpretů, mezi které patřili například Marta Kubišová, Václav Neckář, Hana Zagorová, Miluše Voborníková, Karel Gott, Helena Vondráčková, Karel Černoch, Waldemar Matuška a Josef Laufer. Jeho melodie doprovázely i řadu úspěšných filmů a televizních seriálů, jako například „Dívka na koštěti“, „Lucie, postrach ulice“, „Hop a je tu lidoop“, „Metráček“, „Chobotnice z II. patra“, „Arabela se vrací“, „Popelka“ (z roku 1969), „Zlatovláska“, „Dobré světlo“, „30 panen a Pythagoras“, „Bylo čtvrt a bude půl“, „Ďábelské líbánky“ a „Káťa a Škubánek“. V oblasti divadla se podílel na muzikálech „Bylo čtvrt a bude půl“ a „30 panen a Pythagoras“.
Jedním z jeho ambiciózních projektů, který zůstal nedokončen, byl muzikál „Rex Oidipus“. Bylo to dílo, které slibovalo propojení klasických témat s moderními hudebními prvky.
Angelo Michajlov byl rovněž uznávaným imitátorem. Jeho mistrovství v napodobování hlasů světových hvězd, jako byli Louis Armstrong, Ray Charles a Frank Sinatra, mu přineslo obdiv. Zvláště jeho imitace Louise Armstronga byla legendární a dokonce se traduje, že sám Ray Charles prohlásil: „Já bych se měl učit od něj“. Tato slova svědčí o mimořádném talentu a autenticitě jeho umění.
Angelo Michajlov se ve svých názorech netajil. V srpnu 1968, během okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, otevřeně vyjádřil svůj nesouhlas. Tento postoj mu sice přinesl jisté potíže v profesním životě, ale dokazuje jeho morální integritu. V tomto náročném období se také významně podílel na skladbě „Modlitba pro Martu“, kde hrál na varhany. Tato píseň se stala symbolem odporu a naděje pro mnoho lidí.
Angelo Michajlov zemřel 7. července 1998 ve Valkeřicích na následky srdečního selhání. Zanechal po sobě bohaté umělecké dědictví a trvalou stopu v české a slovenské kultuře.
Shari Lapena životopis
Daft Punk
Robin Williams choroba
Cliff Martinez
Zoofil kdo to je?
David Gilmour
Šmak co znamená
Daniel Licht
Sofie Chrtková kdo to je?
Aaron Zigman