Karel I Stuart wikipedia
Drahoslav Lím kdo to je?
Armand Amar, francouzský skladatel narozený v Jeruzalémě v roce 1953, se proslavil především svou tvorbou filmové hudby. Jeho umělecká dráha je charakteristická hlubokou citlivostí a schopností propojit hudbu s vizuálním světem filmu, ale i s dalšími uměleckými formami, jako je tanec či divadlo.
První významný krok v jeho filmové kariéře nastal v roce 2002, kdy na žádost režiséra Costy-Gavrasy složil hudbu k filmu „Amen.“. Tento počin mu otevřel dveře k dalším projektům a brzy se stal vyhledávaným tvůrcem filmových soundtracků. Jeho talent byl rychle rozpoznán, což dokládají i četná ocenění a nominace. V roce 2010 získal prestižní cenu César za nejlepší filmovou hudbu k filmu „Le Concert“. Jeho tvorba byla oceněna i na mezinárodních festivalech, například v roce 2005 získal ocenění za nejlepší hudbu k filmu „Jungle nomade of the Himalaya“ na festivalu extrému. V roce 2006 obdržel cenu SACEM za hudbu k filmu „Plus Loin“, v roce 2009 GSCA best original score za „Moi Van Gogh“ a v roce 2010 IFMCA Best original score for a documentary feature za film „Home“. Další ocenění, Amanda de la meilleure musique originale, si odnesl v roce 2014 za hudbu k filmu „LÉpreuve (Thousand Time Good Night)“.
Kromě ocenění se Armand Amar pyšní i řadou nominací na Césara za nejlepší filmovou hudbu, které získal za filmy „Amen.“ (2002), „Va, vis et deviens“ (2005) a „Indignes“ (2006). Jeho raná tvorba byla oceněna i Zvláštní cenou SACEM za nejlepší originální hudbu za počin „Plus loin“ v roce 2003.
Armand Amar není pouze skladatelem filmové hudby. Jeho umělecký záběr je mnohem širší. Vytvořil hudbu k řadě známých děl, včetně filmu „Le Concert“, oratoria „Leylâ et Majnűn, ou lamour mystique“, a také hudbu pro působivá představení v Cathédrale dImages (nyní Carrires de Lumires). Jeho spolupráce s choreografem Peterem Gossem vedla k vytvoření hudby pro mnoho baletních představení, což svědčí o jeho schopnosti propojovat hudbu s pohybem a vizuálním uměním. V neposlední řadě spolupracoval s Yannem Arthus-Bertrandem, což mu umožnilo vytvořit hudbu pro dokumentární filmy s globálním přesahem.
Jeho diskografie zahrnuje širokou škálu projektů. V oblasti krátkých a středometrážních filmů složil hudbu například k „Moi, Van Gogh“ (2009), „Linstant T“ (2010) či „Verdon secret“ (2016). V žánru dokumentárních filmů patří mezi jeho významná díla „Tabous (Zohre & Manouchehr)“ (2004), „La terre vue du ciel“ (2004), „Le Premier Cri“ (2007), „Home“ (2009), „Human“ (2015) a „Vivre avec les loups“ (2024). Jeho talent se projevil i v oblasti televizní tvorby, kde složil hudbu k seriálům jako „Marion Mazzano“ (2010), „Jusquau dernier“ (2014), „Une chance de trop“ (2015), „Maman a tort“ (2018) a „Peur sur le lac“ (2020), stejně jako k řadě televizních filmů a dokumentů.
Významnou část jeho tvorby představuje hudba pro balety Petera Goss, s nímž spolupracuje od roku 1976, a hudba pro spectacles de la Cathédrale dimages od roku 1987. Dále vytvořil hudbu pro další taneční a scénická díla, například „The Other Side“ (1992), „Inana“ (2005) s Carolyn Carlson, „Souviens toi“ (2006) a „Marco Polo“ (2009) s Marie-Claude Pietragalla a Julienem Derouaultem, a také pro moderní taneční projekty jako „Steel“ (2014) s Russelem Maliphantem a „Pixel“ (2014) či „Zéphyr“ (2021) s Mouradem Merzoukim.
Armand Amar, který strávil své dětství v Maroku, ve své hudbě často čerpá z odkazů na cizí kultury, což jí dodává jedinečnou a obohacující dimenzi. Jeho objev tance v roce 1976 s Peterem Gossem a působení ve škole Patricea Chéreaua formovaly jeho umělecké vidění. Přednášel také na Conservatoire national supérieur o propojení hudby a tance, čímž dále rozvíjel své porozumění této symbióze. Jeho hudba je tak nejen melodická a atmosférická, ale také hluboce propojená s emocemi a kulturami celého světa.
Adresát
Bruno Coulais
Šárka Vaculíková smrt
Daniel Licht
Gemma Arterton
David Gilmour
Angela White wikipedia
Bernard Herrmann
Kozoroh definice
Akira Jamaoka