Maurice Stokes se narodil 23. června 1933 v East Orange, New Jersey. Již od mládí projevoval výjimečné atletické nadání. Jeho basketbalová kariéra začala na střední škole, kde rychle zaujal svými fyzickými předpoklady a herní inteligencí. Po střední škole nastoupil na Univerzitu Saint Francis v Loretto, Pensylvánie. Zde se stal klíčovým hráčem univerzitního týmu, který pod jeho vedením dosáhl významných úspěchů. Během svého působení na univerzitě si Stokes vysloužil přezdívku „The Big O“ pro svou všestrannost a schopnost ovlivnit hru v mnoha ohledech. V sezóně 1954-1955 dovedl svůj tým do turnaje NIT (National Invitation Tournament), kde se stal nejlepším střelcem. Jeho univerzitní kariéra byla poznamenána dominancí a očekáváním, že se prosadí na profesionální úrovni.
Po úspěšné univerzitní kariéře byl Maurice Stokes draftován v 1955 NBA draftu v druhém kole jako 12. celkově týmem Rochester Royals (později se přestěhovali a stali se Cincinnati Royals). Okamžitě se stal jedním z hlavních pilířů týmu. Ve své nováčkovské sezóně 1955-1956 předváděl působivé výkony. Průměrně zaznamenával 16,8 bodu a 12,6 doskoku na zápas, čímž si zajistil místo v NBA All-Rookie First Team. Jeho schopnost doskakovat a efektivně zakončovat v blízkosti koše ho činila pro soupeře těžko zastavitelným. V téže sezóně se Royals probojovali do play-off, kde však nestačili na pozdější šampiony Philadelphia Warriors. Stokesova přítomnost v týmu okamžitě zvýšila jeho konkurenceschopnost.
Druhá sezóna, 1956-1957, byla pro Stokese ještě úspěšnější. Jeho statistiky se dále zlepšily, když v průměru dosahoval 18,3 bodu, 17,4 doskoku a 2,4 asistence na zápas. Jeho dominantní hra v podkošovém prostoru a přehled ve hře mu vynesly nominaci do NBA All-Star Game a také do All-NBA Second Team. Byl považován za jednoho z nejlepších pivotů ligy, přestože často hrál proti vyšším a silnějším soupeřům. Jeho schopnost driblovat a přihrávat z něj dělala unikátního hráče své doby. V této sezóně se Cincinnati Royals opět dostali do play-off, kde však v prvním kole narazili na Detroit Pistons a prohráli.
Bohužel, třetí sezóna Maurice Stokese se stala osudnou. Dne 12. března 1958, po zápase proti Minneapolis Lakers, Stokes utrpěl vážné zranění hlavy. Během hry byl sražen a upadl na zem. Zpočátku se zdálo, že se jedná jen o běžný otřes mozku, ale jeho stav se rychle zhoršoval. Po zápase se mu udělalo nevolno a ztratil vědomí. Byl okamžitě převezen do nemocnice. Následná lékařská vyšetření odhalila těžké krvácení do mozku. Tato tragická událost ukončila jeho basketbalovou kariéru v pouhých 24 letech. Jeho náhlý konec v nejlepších letech kariéry šokoval celý basketbalový svět a vyvolal obrovskou vlnu soucitu.
Po zranění se Stokesův stav nezlepšoval. Diagnostikovali mu encephalopathii, stav, který mu způsobil trvalé poškození mozku. Následky byly devastující. Stokes byl upoután na invalidní vozík a ztratil schopnost mluvit a vykonávat základní životní funkce. Jeho rodina a přátelé se o něj starali s neuvěřitelnou obětavostí. Jedním z jeho nejvěrnějších přátel a spoluhráčů byl Jack Twyman. Twyman, který byl v té době už hvězdou NBA, se stal Stokesovým obhájcem a organizoval finanční sbírky na jeho léčbu a péči. Každoročně pořádal charitativní akce, aby zajistil Stokesovy potřeby a pomohl jeho rodině.
Přestože Stokesova profesionální kariéra trvala jen tři sezóny, jeho dopad na hru byl značný. Jeho statistiky z těchto tří sezón jsou impozantní: průměrně 16,2 bodu, 16,3 doskoku a 2,4 asistence na zápas. Byl jedním z prvních hráčů, kteří ukazovali, že pivot může být nejen silný pod košem, ale také schopen kreativně tvořit hru. Jeho příběh se stal symbolem křehkosti sportovního života a síly lidského ducha a přátelství. Maurice Stokes zemřel 6. dubna 1970 ve věku 36 let. Jeho životní příběh inspiroval mnoho lidí a poukázal na nutnost podpory a péče o sportovce, kteří se potýkají s vážnými zdravotními problémy.