James Worthy, celým jménem James Cecil Worthy, se narodil 27. února 1961 v Gastonia v Severní Karolíně. Jeho basketbalová kariéra je spojená s érou dominance Los Angeles Lakers a s přezdívkou, která dokonale vystihovala jeho herní projev – „Big Game James“. Tato přezdívka nebyla náhodná; Worthy se totiž často předváděl v nejdůležitějších zápasech, kdy šlo o všechno. Jeho talent byl patrný již od mládí, kdy patřil k hvězdám středoškolského basketbalu.
Po úspěšné středoškolské kariéře zamířil na University of North Carolina (UNC), kde pod vedením slavného trenéra Deana Smitha rozvíjel svůj potenciál. Na univerzitě se stal klíčovým hráčem a dovedl Tar Heels k mnoha úspěchům. V sezóně 1981-1982 byl jedním z hlavních tahounů týmu, který vyhrál šampionát NCAA. V tomto týmu si zahrál po boku budoucí hvězdy NBA, Michaela Jordana, a společně tvořili impozantní duo. Worthy byl v UNC známý svou atletičností, schopností zakončovat z rychlých protiútoků a efektivitou v klíčových momentech. Jeho univerzitní kariéra byla zakončena v roce 1982, kdy se rozhodl vstoupit do profesionálního basketbalu.
V roce 1982 byl James Worthy vybrán jako první volba v draftu NBA týmem Los Angeles Lakers. Tímto krokem se naplno rozběhla jeho profesionální kariéra, která je neodmyslitelně spjata s legendární érou Showtime Lakers. V tomto týmu se připojil k dalším hvězdám jako Magic Johnson, Kareem Abdul-Jabbar a James Worthy. Jeho příchod do týmu znamenal posílení již tak silného celku, který se vyznačoval rychlou a útočnou hrou.
Worthy se rychle adaptoval na prostředí NBA a stal se klíčovým hráčem Lakers. Jeho schopnost efektivně zakončovat z rychlých protiútoků, pronikat pod koš a proměňovat klíčové střely z něj udělala postrach soupeřových obran. V dresu Lakers získal tři tituly mistra NBA: v sezónách 1984-1985, 1986-1987 a 1987-1988. V sezóně 1987-1988 byl navíc zvolen nejužitečnějším hráčem finálové série (MVP), což je jedno z největších individuálních ocenění v NBA. Jeho výkony ve finále proti Boston Celtics byly mimořádné, zejména v rozhodujícím sedmém zápase, kde nastřílel 36 bodů, posbíral 16 doskoků a zapsal 10 asistencí. Tato finálová série je často považována za jednu z nejlepších individuálních sérií v historii NBA.
Kromě titulů a MVP finále byl Worthy sedmkrát nominován do Utkání hvězd NBA (All-Star Game) v letech 1986, 1987, 1988, 1989, 1990, 1991 a 1992. Dvakrát byl také zařazen do prvního týmu All-NBA (1986-1987 a 1987-1988) a dvakrát do druhého týmu All-NBA (1985-1986 a 1988-1989). Jeho schopnost skórovat byla konstantní; v sezóně 1986-1987 dosáhl svého kariérního maxima 21,1 bodu na zápas. Jeho přezdívka „Big Game James“ nebyla jen prázdnou frází, ale odrážela jeho schopnost podávat výkony na nejvyšší úrovni, když na tom záleželo nejvíce.
Po úspěšné éře s Lakers začala Worthyho kariéra postupně směřovat ke konci. V průběhu let se potýkal s různými zraněními, která ho v některých sezónách omezovala. V roce 1994 se rozloučil s aktivní hráčskou kariérou. Po ukončení profesionální dráhy se věnoval různým aktivitám. Krátce působil jako trenér a později se objevil i v televizních pořadech, kde se věnoval basketbalové analýze.
James Worthy byl v roce 2003 uveden do Síň slávy basketbalu Naismith Memorial Basketball Hall of Fame, což je nejvyšší pocta pro hráče v tomto sportu. Jeho číslo 42 bylo vyřazeno Los Angeles Lakers na počest jeho přínosu týmu. Jeho schopnost hrát v klíčových momentech, jeho atletičnost a jeho přínos k třem titulům Lakers ho zapsaly do historie NBA. V osobním životě je Worthy ženatý a má několik dětí.