Glen Rice, rodák z Neewer City v Arkansasu, se narodil 28. května 1967 a stal se jedním z nejvýraznějších střelců své generace v NBA. Jeho basketbalová dráha je příběhem o tvrdé práci, neuvěřitelné střelecké technice a úspěších, které ho vynesly na vrchol.
Riceova univerzitní kariéra na univerzitě Michigan byla plná úspěchů. Jako klíčový hráč týmu Fab Five, který se proslavil svou drzostí a talentem, dovedl Michigan v letech 1992 a 1993 do finále turnaje NCAA. V roce 1992 byl Rice jmenován nejlepším hráčem turnaje (Most Outstanding Player), když v zápase proti Oklahomě nastřílel úchvatných 36 bodů, což je dodnes rekord pro finále NCAA. Během svého působení na University of Michigan zaznamenal Rice průměr 17,3 bodu na zápas a stal se jedním z nejlepších hráčů v historii univerzitního basketbalu.
V roce 1993 byl Glen Rice draftován jako čtvrtý celkově týmem Miami Heat. Okamžitě se zařadil mezi opory týmu a svými přesnými střelami z dálky začal ohromovat fanoušky. V dresu Heat strávil Rice pět sezón, během nichž se opakovaně zařazoval mezi nejlepší střelce ligy. Jeho schopnost proměňovat trojky s vysokou úspěšností mu vynesla přezdívku The Big Shot. V sezóně 1996-97 zaznamenal svůj bodový rekord, když v průměru dosahoval 21,1 bodu na zápas. Během svého působení v Miami si také zahrál ve svém prvním All-Star Game v roce 1997.
Jeho nejlepší individuální sezóna v Miami byla pravděpodobně 1996-97, kdy kromě osobního bodového maxima dosáhl i výrazného zlepšení v doskocích a asistencích. V této sezóně byl také součástí týmu, který se poprvé v historii klubu probojoval do play-off, kde se však v prvním kole utkal s pozdějšími šampiony Chicago Bulls.
V roce 1998 byl Rice vyměněn do Charlotte Hornets, kde pokračoval ve svém střeleckém koncertu. V sezóně 1998-99 se opět dostal do All-Star Game a jeho průměr 22,3 bodu na zápas byl jedním z nejvyšších v lize. V Charlotte strávil Rice dvě sezóny, během nichž se dále upevnil jeho status jako jednoho z nejlepších útočných hráčů NBA.
V Charlotte se Rice stal lídrem týmu, který se snažil konkurovat tehdejším gigantům ligy. Jeho schopnost trefovat klíčové střely v závěrech zápasů mu vysloužila obdiv fanoušků i kritiků. V sezóně 1998-99 zaznamenal v dresu Hornets své bodové maximum v jednom zápase, když proti Washington Wizards nastřílel 37 bodů.
Vrchol Riceovy kariéry nastal v roce 1999, kdy byl vyměněn do Los Angeles Lakers. V dresu Jezdců se stal důležitou součástí týmu, který v sezónách 2000 a 2001 získal dva tituly mistra NBA. Ačkoliv nebyl největší hvězdou týmu, kterou byli bezpochyby Kobe Bryant a Shaquille ONeal, Riceova schopnost proměňovat trojky a přispívat body z dálky byla pro úspěch Lakers klíčová. V roce 2000 zaznamenal Rice svůj nejlepší výkon v play-off, když v sérii proti Portland Trail Blazers nastřílel 19 bodů v průměru.
V Lakers Rice plnil roli zkušeného střelce, který dokázal v klíčových momentech zápasu proměnit těžké střely. Jeho přítomnost v týmu, doplněná o hvězdné duo Bryant-ONeal, vytvořila nesmírně silnou sestavu, která dominovala lize. V roce 2000 byl Rice součástí týmu, který ve finále NBA porazil Indianu Pacers. O rok později pak Lakers obhájili titul proti Philadelphia 76ers.
Po úspěšných letech v Los Angeles hrál Rice krátce za New York Knicks (2001-2002) a Los Angeles Clippers (2002-2003), kde zakončil svou bohatou kariéru v NBA. Během své 11 sezónní kariéry v NBA nastoupil do 793 zápasů, nastřílel 13 243 bodů (průměr 16,7 bodu na zápas) a proměnil 1559 trojek, což ho v době ukončení kariéry řadilo mezi nejlepší střelce z dálky v historii ligy.
Riceova kariéra byla poznamenána mimořádnou konzistencí ve své střelecké produkci. I přes několik zranění se vždy dokázal vrátit na palubovku a předvádět své umění. Po ukončení aktivní kariéry se věnoval různým projektům spojeným s basketbalem a zůstal respektovanou osobností v rámci NBA.