Andrew Toney, známý pod přezdívkou „The Boston Strangler“, se narodil 23. září 1957 ve městě Birmingham ve státě Alabama. Jeho raný život a fotbalové začátky jsou méně zdokumentovány, ale jeho basketbalový talent se začal naplno projevovat během středoškolských let. Toney navštěvoval střední školu Williamson High School ve Filadelfii, kde se stal hvězdou. Jeho schopnost skórovat a pronikat obranou mu rychle vynesla pozornost skautů a univerzitních programů.
Po střední škole se Toney rozhodl pro univerzitu v Temple University ve Filadelfii. Jeho univerzitní kariéra byla poznamenána skvělými individuálními výkony. Během svého působení na Temple, pod vedením trenéra Johna Chaneyho, se Toney stal klíčovým hráčem týmu. Ve své seniorské sezóně 1979-1980 zazářil průměrem 24,4 bodu na zápas a pomohl týmu Temple Owls k zisku titulu v konferenci Atlantic 10. Jeho schopnost proměňovat těžké střely a být neustálou hrozbou pro soupeře z něj dělala jednoho z nejlepších univerzitních hráčů své generace. V roce 1980 byl Toney vybrán do prvního týmu All-Atlantic 10.
Po úspěšné univerzitní kariéře byl Andrew Toney v NBA draftu 1980 vybrán v prvním kole, celkově na 8. pozici, týmem Philadelphia 76ers. Jeho vstup do profesionálního basketbalu byl slibný. V první sezóně 1980-1981 nastoupil do 75 zápasů a zaznamenal průměr 9,3 bodu na zápas. Jeho role v týmu se postupně zvyšovala a Toney začal ukazovat svůj potenciál stát se elitním hráčem ligy.
Jeho nejlepší sezóna přišla v ročníku 1981-1982, kdy se stal klíčovým hráčem 76ers. V této sezóně zaznamenal průměr 19,7 bodu, 3,2 asistence a 2,5 doskoku na zápas. Jeho schopnost skórovat z různých pozic a jeho nebojácný přístup k zápasům mu vynesly přezdívku „The Boston Strangler“, která odkazovala na jeho schopnost „dusit“ soupeře svými bodovými výkony. Ve stejném roce se 76ers probojovali do finále Východní konference, kde podlehli Boston Celtics.
V sezóně 1982-1983 se Andrew Toney stal jedním z hlavních pilířů týmu Philadelphia 76ers, který nakonec vyhrál NBA šampionát. Spolu s hvězdami jako Julius Erving, Moses Malone a Maurice Cheeks tvořil Toney smrtící ofenzivní kvartet. V této sezóně odehrál 70 zápasů s průměrem 18,5 bodu a 3,5 asistence. Jeho výkony v play-off byly klíčové pro úspěch týmu. V klíčových momentech dokázal proměnit těžké střely a dodat týmu potřebnou energii. Finálová série proti Los Angeles Lakers byla dominantní, 76ers vyhráli 4:0 a Toney byl důležitou součástí tohoto historického úspěchu.
Po zisku titulu se Toneyho kariéra začala komplikovat kvůli zraněním. V sezóně 1983-1984 odehrál pouze 46 zápasů kvůli problémům s kolenem. Průměr 16,5 bodu na zápas naznačoval, že stále patří mezi elitní hráče, ale zranění mu znemožňovala dosáhnout svého plného potenciálu a udržet si konzistenci.
Další sezóna 1984-1985 byla pro něj ještě těžší. Odehrál pouze 10 zápasů kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům. V sezóně 1985-1986 se sice vrátil na palubovku a odehrál 55 zápasů s průměrem 14,8 bodu, ale bylo zřejmé, že jeho dřívější výbušnost a rychlost byly zraněními ovlivněny.
V sezóně 1986-1987, během které odehrál 23 zápasů, se jeho průměr bodů snížil na 10,2. V průběhu sezóny byl vyměněn z Philadelphie 76ers do Boston Celtics. V Bostonu se však jeho forma už nevrátila do dřívějších výšin. Odehrál pouze 13 zápasů za Celtics a jeho poslední sezóna v NBA byla 1986-1987.
Po ukončení kariéry v NBA se Andrew Toney stáhl z veřejného života. Jeho kariéra, ačkoliv byla relativně krátká, byla poznamenána brilantními momenty a jedním mistrovským titulem. Jeho schopnost skórovat a jeho nebojácný styl hry zanechaly v paměti fanoušků 76ers nesmazatelnou stopu. Přestože zranění předčasně ukončilo jeho potenciálně ještě úspěšnější kariéru, jeho jméno je spojeno s jednou z nejlepších éry Philadelphie 76ers.