Logistik co to je?
Podiatr wikipedia
Svatopluk Havelka se narodil 2. května 1925 ve Vrbici na Severomoravském kraji. Jeho umělecká dráha začala soukromými lekcemi kompozice u Karla Boleslava Jiráka, které absolvoval v letech 1945 až 1947. Následně se věnoval studiu hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se jeho profesory stali Josef Hutter a Antonín Sychra. Jeho tvůrčí a profesní život byl pestrý a zahrnoval působení v různých hudebních institucích.
Počátky jeho profesní dráhy jsou spojené s Československým rozhlasem v Ostravě, kde pracoval v hudebním oddělení. Krátce poté, v letech 1949 až 1950, se stal zakladatelem a uměleckým ředitelem souboru NOTA Ensemble. Další část jeho kariéry byla spojena s Armádním uměleckým souborem, kde působil jako instruktor a skladatel po dobu čtyř let. Od roku 1954 se Svatopluk Havelka plně věnoval skladatelské činnosti jako umělec ve svobodném povolání.
Jeho umělecký odkaz je mimořádně bohatý, zejména v oblasti filmové hudby, kde vytvořil hudbu k více než dvěma stům filmům. V rané fázi své tvorby byl ovlivněn moravskou lidovou hudbou, postupem času však jeho styl obohacovaly složitější kompoziční techniky. Od sedmdesátých let 20. století se jeho tvorba začala výrazněji zaměřovat na křesťanská témata a biblicky inspirovaná díla.
Svatopluk Havelka byl ženatý s herečkou Libuší Havelkovou. Jejich syn Ondřej Havelka navázal na rodinnou uměleckou tradici a stal se rovněž hudebníkem a hercem. Svatopluk Havelka zemřel 24. února 2009 v Praze.
Jeho kompoziční záběr byl široký a zahrnoval různé žánry a formy. Mezi jeho raná díla patří například „The Rose of Wounds“, cyklus písní pro střední hlas a klavír či orchestr s texty barokních básníků z roku 1944, nebo „Night Music“ pro orchestr, rovněž z roku 1944. V roce 1947 zkomponoval „Suite pro malý orchestr“. Významné místo v jeho tvorbě zaujímají Čtyři hudebně dramatické suity na texty moravské lidové poezie z let 1948, 1949 a 1951, určené pro sólový hlas, komorní soubor, recitátora, pěvecký sbor a komorní orchestr.
V roce 1949 vznikla rozsáhlá vokální rhapsody „Jaro“ pro tři sólové hlasy, smíšený a dětský sbor a velký orchestr. O deset let později, v roce 1959, zkomponoval kantátu „V chvále světla“ pro soprán, alt, bas, smíšený sbor a velký orchestr na slova S. K. Neumanna. Pozdější symfonická tvorba zahrnuje například Symfonii č. 1 z roku 1956.
Mezi další významná díla patří „Heptameron. Báseň o přírodě a lásce“ (1964) pro sólové hlasy, recitátora a orchestr, symfonická báseň „Pěna“ (1965) inspirovaná stejnojmennou básní Hanse Magnuse Enzensbergera, nebo „Ernesto Che Guevara. Symfonický obraz“ (1969). V roce 1970 vytvořil „Pyrrhos. Symfonii-balet“. Jeho zájem o vizuální umění se projevil v dílech jako „Hommage a Hieronymus Bosch. Symfonická fantazie pro orchestr“ (1974).
V oblasti komorní hudby se objevují například „Nonet“ (1976) a „Percussionata. Suita pro perkusní nástroje“ (1978). V roce 1982 zkomponoval „Dětskou suitu pro orchestr“, která vychází z jeho filmové hudby k filmu „Johnnyho cesta“. Vrcholným dílem s náboženskou tematikou je oratorium „Poggii Florentini ad Leonardum Aretinum epistola de M. Hieronymi de Praga supplicio“ z roku 1984 pro rozsáhlý ansámbl včetně sborů a orchestru, které zpracovává téma odsouzení Mistra Jana Husa.
V pozdějších letech se věnoval i komornějším formám, jako například skladba pro sólovou violu „Tichá radost“ (1985), „Disegno“ pro sólovou flétnu (1986), „Homage to Fra Angelica“ pro kytaru (1987) a „Profeteia“ pro dětský sbor, orchestr a varhany (1988) na biblické texty. V roce 1991 vznikla skladba „Soliloquia abimae ad Deum“ pro klarinet a klavír. Závěrečná část jeho tvůrčího období zahrnuje díla jako „Skrytá mana a bílý kámen“ pro dva hráče na perkuse (1992), „Pareneze“ pro soprán, klavír a 2 perkusionisty (1993), „...s znějícími činely“ (Žalm 150) pro sólové perkuse (1994) a „Znamení doby“ pro symfonický orchestr (1996), napsané k 100. výročí České filharmonie.
Playmate
Quincy Jones
Tlustoprd
Philippe Sarde
Pavel Zedníček životopis
Philip Glass
Marie Tomsová
Svatopluk Havelka
Suflér
Skrillex