Darmožrout wikipedie
Charlotte Ella Gottová
Philippe Sarde, narozen 21. června 1948 v Neuilly-sur-Seine, je francouzský skladatel filmové hudby s výjimečnou kariérou, která definovala zvuk mnoha nezapomenutelných filmů. Jeho umělecká dráha je hluboce zakořeněna v rodinném prostředí; jeho otec, Henri Sarde, byl starožitník, zatímco jeho matka, Andrée Gabriel, působila jako zpěvačka v Opéra de Paris. Tento umělecký vliv byl umocněn skutečností, že jeho kmotrem byl Georges Auric, významný ředitel Opery, který mu předal základy filmové hudby a kompozičního psaní témat.
Sardovo hudební vzdělání bylo rozsáhlé a důkladné. Absolvoval lekce solfeggia a klavíru u Odette Delamarre, studoval na Conservatoire de Paris a dále prohluboval své znalosti prostřednictvím lekcí harmonie, kontrapunktu, fugy a kompozice pod vedením Noël Gallona. Tato formace mu poskytla pevný základ pro jeho budoucí práci ve filmové hudbě.
Jeho první kontakt s filmem probíhal již v mládí, kdy sbíral filmové pásky starých francouzských snímků. První tvůrčí impuls však přišel v sedmnácti letech, kdy režíroval svůj první krátký film „Florence“. Právě na tomto projektu složil hudbu a ohlasy na jeho talent byly natolik pozitivní, že se rozhodl zasvětit svou kariéru skládání filmových melodií.
Průlom v celovečerním filmu nastal v roce 1969 s filmem „Les Choses de la vie“, který režíroval Claude Sautet. Tato spolupráce se ukázala být mimořádně plodnou a znamenala začátek dlouhodobého tvůrčího partnerství. S Sautetem spolupracoval opakovaně, stejně jako s hercem Alainem Delonem, pro kterého složil hudbu k sedmi filmům. Jeho talentu si všimla řada dalších významných režisérů, včetně André Téchiné, Jacquesa Doillona, Pierra Granier-Deferre, Georgese Lautnera, Marca Ferreriho, Laurenta Heynemanna, Bertranda Taverniera, Yvese Boisseta, Alaina Corneaua a Nadine Trintignant. Kromě Alaina Delona spolupracoval také s ikonami jako Romy Schneider, Michel Piccoli a Jean-Paul Belmondo.
Philippe Sarde se ve své tvorbě označuje za „hudebního scénaristu“. Jeho cílem je vyjadřovat hudbou to, co nelze zachytit obrazem, a proniknout do „vnitřnosti postav“. Při hledání instrumentace usiluje o objevování nových zvuků, kombinuje klasickou a současnou hudbu a inspiruje se nástroji k vytvoření specifické atmosféry. S oblibou analogicky spojuje nástroje s postavami či prvky děje, což dokládá použití saxofonu pro Alaina Delona ve filmu „Mort dun pourri“, trubky pro Jeana-Paula Belmonda ve snímku „Flic ou Voyou“ nebo harmoniky skla pro film „Le Locataire“.
V oblasti hudební režie se Sarde snaží vyhýbat klišé, například odmítá použití „plačících houslí“ ve chvíli, kdy postava pláče. Místo toho preferuje hudební kontrapunkt k pohybům kamery. Jeho styl lze charakterizovat jako snahu „nedělat hudbu, kterou člověk čeká“, vyhýbat se módním trendům a hledat nadčasovost.
Skládání hudby pro film se pro něj stalo téměř výhradní doménou; nikdy nepsal hudbu pro koncerty, opery, symfonie či koncerty. Jeho tvůrčí záběr však zahrnoval i hudbu pro reklamní spoty a založil Studio Philippe Sarde, které se specializuje na střih, mixáž a produkci filmových soundtracků.
Philippe Sarde je držitelem řady prestižních ocenění. Získal deset nominací na Césara, z nichž proměnil jednu za film „Barocco“. Byl nominován na Oscara za film „Tess“ a na Genie Awards za „Joshua Then and Now“. V roce 1985 mu byla udělena Grand Prix national du Cinéma. Jeho práce byla oceněna také na Victoires de la musique, 7 dor, Festivalu v Cannes (Prix ESEC), Trophée Radio France, Prix Fondation SACEM, Prix Joseph-Plateau Music Award, Lifetime Robard Achievement Award, Prix Alphonse-Allais a v roce 2022 získal cenu za nejlepší původní hudbu k telefilmu „Juliette dans son bain“.
Kromě uměleckých úspěchů byl oceněn i státními vyznamenáními; v roce 1984 byl jmenován rytířem Řádu umění a literatury a v roce 1989 povýšen na důstojníka.
Philippe Sarde je ženatý, jeho manželkou je od roku 1994 Clotilde Bürrer. Má dvě děti, Ponette a Lizu.
Mluvčí wiki
Steven Price
Jaroslava Adamová
Thomas Newman
Lehkoživka kdo to je?
Svetozár Stračina
Řasnatec termín
Petr Ostrouchov
Franz Beckenbauer životopis
The Chemical Brothers