Dan Brown nehoda
Marta Kubišová kdo to je?
Etnobotanik přesný význam
Miklós Rózsa, narozený 18. dubna 1907 v Budapešti a zemřelý 27. července 1995 v Los Angeles, byl významnou postavou na poli filmové hudby, jehož kariéra se vyznačovala bohatou a rozmanitou tvorbou. Tento maďarsko-americký skladatel, mnohokrát oceněný Oscarem, položil základní kameny pro zvukové doprovody mnoha ikonických filmů, ale nezapomínal ani na své kořeny v klasické hudbě. Jeho hudební styl, převážně tonální s umírněně moderními prvky, si získal uznání jak u filmových producentů, tak u publika klasické hudby.
Rózsa pocházel z dobře situované rodiny, jeho otec Gyula Rózsa byl bohatý továrník a matka Regina Rózsa, rozená Berkovits, ho inspirovala k hudebním studiím. Dětství strávil v rodinném sídle v Nagylócz, kde se poprvé setkal s hudbou skrze svého strýce, houslistu Lajoše Berkovitse, který byl žákem slavnéhoensitivity Jenő Hubaye. Vlivy jeho rané tvorby nesly otisk takových mistrů jako Béla Bartók, Zoltán Kodály, ale i německých a francouzských skladatelů jako Hermann Grabner, Max Reger, Arthur Honegger, Richard Strauss, Claude Debussy a Maurice Ravel.
Své hudební vzdělání získal na prestižní Lipské konzervatoři, kde studoval kompozici pod vedením Hermanna Grabnera. Současně se věnoval i studiu chemie na Lipské univerzitě, avšak toto studium nedokončil. Již v této době, v roce 1928, vytvořil své první oficiální dílo, Smyčcové trio, op. 1, které vydalo nakladatelství Breitkopf & Härtel, známé svým zaměřením na koncertní hudbu. V Lipsku také složil svůj první, byť nevydaný, houslový koncert. Studium ukončil v roce 1929 s vyznamenáním cum laude. Jeho talentu si všiml i Grabner, jehož se stal asistentem Wolfgang Fortner.
První veřejného uznání na rozhlasových vlnách se Rózsa dočkal 27. května 1930 s uvedením Variací na maďarskou lidovou píseň, op. 4. V květnu 1932 se přestěhoval do Paříže, kde působil jako svobodný skladatel. Pařížské období přineslo řadu významných děl, včetně Téma, variace a finále, op. 13 (1933), Sonáty pro dvě housle, op. 15 (1933) a Serenády pro malý orchestr, op. 25 (1946). V Paříži navázal přátelství s Arthurem Honeggerem, který ho inspiroval k myšlence skládat filmovou hudbu. Pro zakázkové práce občas používal pseudonym Nic Tomay. V roce 1935 zkomponoval balet Hungaria.
Kvůli omezeným zakázkám ve francouzské filmové produkci se Rózsa v roce 1937 přesunul do Londýna, kde zkomponoval svou první filmovou hudbu pro snímek Tatjana. Následovala další úspěšná díla pro filmy jako Čtyři pera (1939) a Špión v černém (1939). V roce 1940, v důsledku bombardování Londýna, se přesunul do Los Angeles, kde se usadil natrvalo. Zde jeho kariéra nabrala nebývalý rozmach.
Během svého působení v Hollywoodu složil Rózsa přibližně sto filmových partitur v letech 1937–1982. Jeho hudba se vyznačovala širokým spektrem žánrů, od kriminálních filmů a meloudramat po epické a historické dobrodružné snímky. Proslul zejména použitím thereminu v hudbě k filmu Já bojuji za tebe (1945), za který získal svého prvního Oscara. Další Oscary obdržel za filmy Dvojí život (1948) a legendární Ben-Hur (1959). Celkem byl desetkrát nominován na Oscara, což svědčí o jeho mimořádném vlivu na filmovou tvorbu. Mezi jeho studenty na USC patřil i slavný Jerry Goldsmith.
Po ukončení smlouvy s MGM v roce 1962 se Rózsa více zaměřil na tvorbu koncertních děl. Z období působení u MGM pochází významná klasická díla jako Smyčcový kvartet č. 1, op. 22 (1950) a Koncert pro housle a orchestr, op. 24 (1953). V 60. letech zkomponoval řadu dalších koncertů, včetně Koncertu pro klavír, Koncertu pro violoncello a Sinfonie Concertante. Jeho poslední koncertní dílo, Koncert pro violu, vzniklo v roce 1979. Poslední filmovou partiturou byla hudba k filmu Mrtví nenosí obleky (1982). K dalším významným filmům z jeho pozdního období patří Soukromý život Sherlocka Holmese (1970), Providenca (1977) a Jehla (1981).
V září 1982 postihla Rózsu těžká mrtvice, která způsobila paralýzu levé poloviny těla. I přes vážné zdravotní problémy však pokračoval v tvorbě. Po mrtvici se věnoval skladbám pro sólové nástroje, například Sonátě pro sólové housle, op. 40 (1986). Jeho úplně posledním dílem se stala skladba Introduction and Allegro pro sólovou violu, op. 44 (1988).
Miklós Rózsa byl ženatý s Margaret Finlason od roku 1943 až do své smrti a měli dvě děti, Nicholase a Juliet. Své vzpomínky zachytil v autobiografii s názvem A Double Life. K filmové tvorbě přistupoval primárně jako k „zdroji obživy“, ale jeho umělecký přínos byl nezměrný. Jeho koncertní díla byla s oblibou dirigována a interpretována takovými osobnostmi jako Bruno Walter, Eugene Ormandy, Charles Münch, Sir Georg Solti a Leonard Bernstein. Rózsa je jedním z nejlépe diskograficky dokumentovaných filmových skladatelů, který byl průkopníkem v nahrávání filmových hudeb, například Suity z hudby k filmu Kniha džunglí (1942). Spolupracoval s renomovanými orchestry, včetně Norimberského symfonického orchestru, a jeho nahrávky z 70. let, jako série Rózsa Conducts Rózsa s Royal Philharmonic, jsou dodnes ceněny. Téměř kompletní nahrávky jeho koncertních děl a orchestrálních děl jsou dostupné na různých labelech.
Jiří Ornest wikipedie
Ondřej Gregor Brzobohatý
Arciděkan
Michael Nyman
Eva Foustková wikipedia
Maurice Jarre
Jon Favreau
Marcelo Zarvos
Urbanista kdo to je?
Mihály Víg