Lisa Germaine Gerrard, narozená 12. dubna 1961 v Melbourne v Austrálii, je uznávanou hudebnicí, zpěvačkou a skladatelkou. Její umělecká dráha je poznamenána hlubokým zkoumáním hudebních tradic a inovativními přístupy k tvorbě zvuku.
Gerrard vyrůstala v Melbourne, kde se aktivně zapojila do místní hudební scény, známé jako Little Band. Její hudební cesta začala v post-punkové skupině Microfilm, než se v roce 1981 stala spoluzakladatelkou legendární skupiny Dead Can Dance po boku Brendana Perryho. Již v těchto raných letech se projevoval její jedinečný umělecký projev.
Hudební styl Lisy Gerrard se vyznačuje propojováním tradičních a moderních prvků, přičemž základem je často neoclassical dark wave. Její nejvýraznějším rysem je neobyčejná technika zpěvu, známá jako glosolálie, při které používá vymyšlené jazyky. Její hlasový rozsah je pozoruhodný, dramatický alt s dosahem tří oktáv, který je popisován jako „bohatý, hluboký“ a „není z tohoto světa“. Ačkoli někdy zpívá anglicky, často se obrací k „jazyku srdce“, což dodává její hudbě mystický rozměr. K jejímu instrumentálnímu umění patří hra na yangqin, čínské kladívkové dulcimer.
V roce 1995 vydala Lisa Gerrard své první sólové album s názvem „The Mirror Pool“. Od té doby pokračovala v bohaté sólové tvorbě, včetně alb jako „Duality“ (1998) s Pieterem Bourke, „The Silver Tree“ (2006), „The Black Opal“ (2009), „Twilight Kingdom“ (2014), „BooCheeMish“ (2018) s Mystery of Bulgarian Voices a „Hiraeth“ (2018) s Davidem Kuckhermannem. V roce 2020 vyšlo album „Górecki Symphony No. 3: Symphony of Sorrowful Songs“ ve spolupráci s Genesis Orchestra a Yordanem Kamdzhalovem. Její diskografie k roku 2020 čítá celkem 4 sólová alba a 16 spolupracujících nahrávek.
Kromě vlastní tvorby se Gerrard proslavila rozsáhlými spoluprácemi s předními umělci. Od roku 1998 spolupracuje s Pieterem Bourke, od roku 2004 s Patrickem Cassidym a od roku 2007 s Klausem Schulzem. Její talent byl také využit v ambiciózních projektech s Hansem Zimmerem, Enniem Morriconem a Zbigniewem Preisnerem.
Lisa Gerrard se výrazně zapsala do světa filmové hudby, kde složila nebo přispěla k hudbě více než 48 filmů. Její práce na filmu „Gladiator“ z roku 2000, společně s Hansem Zimmerem, jí přinesla prestižní Zlatý glóbus. Hudba k filmu „Balibo“ byla oceněna cenou ARIA a APRA Screen music award. Celkově získala 11 ocenění a 23 nominací, včetně dvou nominací na cenu Grammy. Její hudba je často spojována s fenoménem „wailing woman“.
Gerrardovy umělecké vlivy jsou rozmanité. Z dětství čerpá inspiraci ze „středomořské hudby“ a irských písní „sean-nós“ od svých rodičů. Dále ji ovlivnil bulharský sborový styl, abstraktní formy Antona Artauda a hudební scéna Melbourne, zejména vliv řecko-turecké komunity. V roce 2009 založila vlastní nahrávací label Gerrard Records. Její umění se objevilo i ve videohře „Armello“ (2015) a v dokumentárním filmu „Sanctuary“ (2006).
Antonín Panenka děti
Juki Kadžiura
Gabriela Beňačková wiki
Jiří Malásek
Lhář přesný výraz
Jóko Kanno
Konzultant kdo to je?
Kendži Kawai
Pivař wikipedia
Joseph LoDuca