Jiří Šust, významný český hudební skladatel a tvůrce filmové hudby, se narodil 28. srpna 1919 v Praze a zemřel 30. dubna 1995 rovněž v Praze. Jeho umělecká dráha byla bohatá a rozmanitá, zahrnující tvorbu pro celovečerní filmy, krátkometrážní snímky, televizní inscenace i symfonické a komorní skladby.
Své hudební vzdělání započal Jiří Šust na Moskevské státní konzervatoři, kde v letech 1936 až 1939 studoval hru na klavír u Grigorije Ginzburga a skladbu u Sergeje Nikiforiče Vasilenka. Po návratu do Československa pokračoval ve studiu skladby na Pražské konzervatoři pod vedením uznávaných mistrů Jaroslava Řídkého a Aloise Háby. Studium úspěšně ukončil v roce 1942. Jeho první profesionální angažmá po absolvování spočívalo ve skládání hudby pro krátkometrážní filmy v tehdejších zlínských filmových ateliérech.
Jiří Šust se stal vyhledávaným autorem filmové hudby a jeho dílo je nerozlučně spjato s tvorbou režiséra Jiřího Menzela, pro kterého složil hudbu k dvanácti filmům. Jejich první společná práce na povídce „Smrt pana Baltazara“ z filmu „Perličky na dně“ pochází z roku 1965. Mezi jejich nejvýznamnější spolupráce patří oscarový snímek „Ostře sledované vlaky“ z roku 1966. Posledním společným projektem byl film „Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina“ z roku 1994. Kromě celovečerních filmů Šust komponoval hudbu i pro četné krátkometrážní snímky, jako například „Jak se bavil svět“ či „Písně o moři“, často s charakterem šansonového ražení. Jeho hudba doprovázela i mnoho televizních inscenací a podílel se na výběru hudebních doprovodů k dokumentárním filmům.
Mimo oblast filmové hudby se Jiří Šust věnoval i tvorbě symfonických, komorních a vokálních skladeb. Mezi jeho významná symfonická díla patří „Sinfonia“ (1941), „Cesta domů“ (1946), „Suita antiqua“ (1948) či „Symfonie života a práce“ (1949), za kterou získal cenu ministerstva informací a osvěty. Jeho tvorba zahrnovala také politicky angažované projekty, skládal hudbu k filmům oslavujícím dělnické hnutí, jako například „Olověný chléb“ a „Únos“, a vytvářel písně pro pionýrské a mládežnické soubory. Složil hudbu pro spartakiádní cvičení, například „Život vítězí nad smrtí“ (1960). Jeho skladby se vyznačovaly velkým smyslem pro dramatičnost a dokázal mistrně syntetizovat různé hudební žánry, včetně schopnosti napodobit styly velikánů jako Beethoven, Smetana, Chačaturjan, Bach či Vivaldi. V tomto smyslu je pozoruhodná hudba k filmu „Zbraně pro Prahu“, kde imitoval styl nacistické hudby.
Jiří Šust zanechal rozsáhlý umělecký odkaz, který zahrnuje hudbu k více než 150 filmům a přibližně 60 dokumentárním snímkům. Jeho práce byla oceněna i v podobě dokumentárního filmu „Hudba Jiří Šust“ z roku 1994. Jeho schopnost reagovat na různé umělecké žánry a styly z něj učinila jednoho z nejvýraznějších skladatelů své generace v oblasti filmové a scénické hudby.
Bivoj co to je?
Kendži Kawai
Angela Marsons wikipedie
John Barry
Hlupák přesný výraz
Jóhann Jóhannsson
Mechovák
John Powell
Karel Kramář nehoda
Jeremy Soule