Jan Andrzej Paweł Kaczmarek, polský skladatel, se narodil 29. dubna 1953 v polském Koninu. Jeho umělecká dráha byla bohatá a rozmanitá, zanechala nesmazatelnou stopu v oblasti filmové hudby, divadelní tvorby i vážné hudby. Zemřel 21. května 2024 v Krakově, kde je také pochován v Aleji Zasłużonych na Cmentarzu Rakowickim.
Kaczmarkovo tvůrčí nadání se projevilo v širokém spektru projektů. Složil hudbu k více než 70 filmům, přičemž jeho práce na snímku „Marzyciel“ mu v roce 2005 přinesla prestižní Oscara od Americké filmové akademie. Toto ocenění bylo jen jedním z mnoha uznání jeho talentu, neboť za stejný film obdržel také titul nejlepšího skladatele od National Board of Review a získal nominace na Zlatý glóbus a cenu BAFTA.
Jeho umělecké začátky jsou spojené s vydáním debutového alba „Music for the End“ v roce 1982. Od roku 1989 pobýval trvale v Los Angeles, kde se jeho kariéra dále rozvíjela. Kromě filmové hudby se věnoval i divadelní tvorbě, spolupracoval s významnými polskými divadly, jako jsou Teatr Laboratorium Jerzego Grotowskiego, Teatr Ósmego Dnia a Teatr Polski w Poznaniu. Za svou divadelní hudbu získal v roce 1992 ocenění Drama Desk.
Jan A.P. Kaczmarek byl také uznávaným virtuózem na fidolu Fischera a tvůrcem inovativního hudebního nástroje s názvem „niewkacz“. Jeho vliv zasáhl i do oblasti festivalové organizace, kde byl ředitelem a tvůrcem mezinárodního festivalu Transatlantyk, jehož první ročník se konal v roce 2011. Jeho diskografie zahrnuje nahrávky pro renomovaná hudební vydavatelství jako Sony Classical, Decca, Varse Sarabande, Milan a Savitor Records. Byl také aktivním členem Americké filmové akademie a Evropské filmové akademie.
Jeho skladatelská tvorba přesahovala filmovou a divadelní sféru. Mezi jeho významná díla patří „Kantata o Wolności“ (2005), „Oratorium 1956“ (2006), „Koncert Jankiela na troje cymbałów i orkiestrę“ (2011), „Universa – Opera Otwarta“ (2014), „Emigra – Symfonia bez Końca“ (2017), „Rapsodia Śląska“ (2019) a „Fantazja dla Sopotu“ (2021).
Kromě své umělecké činnosti se Jan A.P. Kaczmarek angažoval i v dalších oblastech. V roce 2004 založil Institut Rozbitek. Jeho život a dílo byly oceněny mnoha vyznamenáními a poctami, včetně titulu Čestný občan města Konina (2005), Zlaté medaile „Zasłużony Kulturze Gloria Artis“ (2006) a hvězd v Aleji Gwiazd v Krakově a Łodzi (2023). V roce 2015 mu byl udělen Krzyż Kawalerski Orderu Odrodzenia Polski. V roce 2024 se ve Varšavě konala výstava „Jan A.P. Kaczmarek – Marzyciel“, která připomněla jeho celoživotní dílo.
Jan A.P. Kaczmarek byl v osobním životě dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Elżbieta Bieluszko, s níž měl čtyři děti: Szymona, Józefinu, Antoniego a Anastazji. Od roku 2016 byl ženatý s Aleksandrou Twardowskou, se kterou měl syna Jana.
Příčinou jeho úmrtí byla syndrom multiple system atrophy (MSA).
Šachista kdo je to?
Jan Jirásek
Prodejce po telefonu kdo je to?
Jiří Srnka
Otakar Petřina sourozenci
Juki Kadžiura
Josef Suk biografie
Jesper Kyd
Slídil
John Debney