Jan Andrzej Paweł Kaczmarek, polský skladatel, se narodil 29. dubna 1953 v polském Koninu. Jeho umělecká dráha byla bohatá a rozmanitá, zanechala nesmazatelnou stopu v oblasti filmové hudby, divadelní tvorby i vážné hudby. Zemřel 21. května 2024 v Krakově, kde je také pochován v Aleji Zasłużonych na Cmentarzu Rakowickim.
Kaczmarkovo tvůrčí nadání se projevilo v širokém spektru projektů. Složil hudbu k více než 70 filmům, přičemž jeho práce na snímku „Marzyciel“ mu v roce 2005 přinesla prestižní Oscara od Americké filmové akademie. Toto ocenění bylo jen jedním z mnoha uznání jeho talentu, neboť za stejný film obdržel také titul nejlepšího skladatele od National Board of Review a získal nominace na Zlatý glóbus a cenu BAFTA.
Jeho umělecké začátky jsou spojené s vydáním debutového alba „Music for the End“ v roce 1982. Od roku 1989 pobýval trvale v Los Angeles, kde se jeho kariéra dále rozvíjela. Kromě filmové hudby se věnoval i divadelní tvorbě, spolupracoval s významnými polskými divadly, jako jsou Teatr Laboratorium Jerzego Grotowskiego, Teatr Ósmego Dnia a Teatr Polski w Poznaniu. Za svou divadelní hudbu získal v roce 1992 ocenění Drama Desk.
Jan A.P. Kaczmarek byl také uznávaným virtuózem na fidolu Fischera a tvůrcem inovativního hudebního nástroje s názvem „niewkacz“. Jeho vliv zasáhl i do oblasti festivalové organizace, kde byl ředitelem a tvůrcem mezinárodního festivalu Transatlantyk, jehož první ročník se konal v roce 2011. Jeho diskografie zahrnuje nahrávky pro renomovaná hudební vydavatelství jako Sony Classical, Decca, Varse Sarabande, Milan a Savitor Records. Byl také aktivním členem Americké filmové akademie a Evropské filmové akademie.
Jeho skladatelská tvorba přesahovala filmovou a divadelní sféru. Mezi jeho významná díla patří „Kantata o Wolności“ (2005), „Oratorium 1956“ (2006), „Koncert Jankiela na troje cymbałów i orkiestrę“ (2011), „Universa – Opera Otwarta“ (2014), „Emigra – Symfonia bez Końca“ (2017), „Rapsodia Śląska“ (2019) a „Fantazja dla Sopotu“ (2021).
Kromě své umělecké činnosti se Jan A.P. Kaczmarek angažoval i v dalších oblastech. V roce 2004 založil Institut Rozbitek. Jeho život a dílo byly oceněny mnoha vyznamenáními a poctami, včetně titulu Čestný občan města Konina (2005), Zlaté medaile „Zasłużony Kulturze Gloria Artis“ (2006) a hvězd v Aleji Gwiazd v Krakově a Łodzi (2023). V roce 2015 mu byl udělen Krzyż Kawalerski Orderu Odrodzenia Polski. V roce 2024 se ve Varšavě konala výstava „Jan A.P. Kaczmarek – Marzyciel“, která připomněla jeho celoživotní dílo.
Jan A.P. Kaczmarek byl v osobním životě dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Elżbieta Bieluszko, s níž měl čtyři děti: Szymona, Józefinu, Antoniego a Anastazji. Od roku 2016 byl ženatý s Aleksandrou Twardowskou, se kterou měl syna Jana.
Příčinou jeho úmrtí byla syndrom multiple system atrophy (MSA).
Bačkora
Lin-Manuel Miranda
Sourozenec wikipedie
Jeremy Soule
Bolestín
Jonny Greenwood
Jiří Kajínek wikipedie
Lorne Balfe
Pavel Vítek životopis
Javier Navarrete