James Buchanan kdo to je?
Michal Zlatkovský wiki
Lubomír Nový rodina
Religionista kdo je to?
Lenka Lanczová kdo to je?
György Sándor Ligeti, narozen 28. května 1923 v Diciosânmartin (později Târnăveni) v Rumunsku, byl významnou postavou na poli současné klasické hudby. Po své smrti 12. června 2006 ve Vídni zanechal nesmazatelnou stopu jako jeden z nejdůležitějších avantgardních skladatelů druhé poloviny dvacátého století. Jeho tvorba jej zařadila mezi nejinovativnější a nejvlivnější progresivní osobnosti své doby.
Ligeti pocházel z rodiny s uměleckými a intelektuálními vazbami; jeho otec byl Dr. Sándor Ligeti a matka Dr. Ilona Somogyi. Byl velkým synovcem slavného houslisty Leopolda Auera a bratrancem filozofky Ágnes Heller. Jeho první setkání s jinými jazyky proběhlo při poslechu rumunsky mluvících policistů, což naznačuje jeho multikulturní prostředí. Během dětství se rodina přestěhovala do Kluže, jehož název se v roce 1941 změnil z Dicsőszentmárton na Târnăveni. V roce 1941 zahájil své první hudební vzdělávání na konzervatoři v Kolozsváru (Kluž), kde studoval mimo jiné harmonií, kontrapunkt a hudební analýzu. Letní semestry absolvoval v Budapešti pod vedením Pála Kadosy. Jeho studium však bylo přerušeno v roce 1944, kdy byl poslán do pracovního tábora během Holokaustu. Tragicky byl jeho šestnáctiletý bratr Gábor deportován do koncentračního tábora Mauthausen-Gusen, zatímco jeho rodiče byli posláni do Osvětimi, kde matka přežila. Po válce, v roce 1949, dokončil studium na Akademii hudby Ference Liszta v Budapešti.
Po ukončení studií působil Ligeti na Akademii hudby Ference Liszta jako učitel v letech 1950–1956. Jeho pedagogická činnost zahrnovala i pomoc a poradenství Lajosovi Bárdosovi. V tomto období se věnoval také etnomuzikologickému výzkumu maďarské lidové hudby Sedmihradska. Vydal dvě učebnice harmonie v letech 1954 a 1956. Komunikace se Západem byla omezena restrikcemi komunistické vlády, což ho nutilo psát odvážnější díla do šuplíku. Po potlačení maďarského povstání Sovětskou armádou v prosinci 1956 se Ligeti rozhodl uprchnout do Vídně. V roce 1957 se zde podruhé oženil se svou bývalou manželkou Verou Spitz, se kterou měl jednoho syna Lukase. V Maďarsku zůstala většina jeho raných kompozic, některé z nich jsou nyní ztraceny. Ligeti se do Maďarska vrátil po čtrnácti letech, když byl pozván k posouzení soutěže v Budapešti.
Ve Vídni se Ligeti stal součástí mezinárodní avantgardní scény. V Kolíně nad Rýnem se setkal s klíčovými postavami jako Karlheinz Stockhausen a Gottfried Michael Koenig a účastnil se Darmstädter Ferienkurse. Pracoval také v kolínském elektronickém hudebním studiu WDR, ačkoli se později dostal do rozporu s Kolínskou školou elektronické hudby kvůli soupeření o prvenství a politice. Mezi lety 1961–1971 působil jako hostující profesor kompozice ve Stockholmu a v roce 1972 byl skladatelem-rezidentem na Stanfordově univerzitě. Od roku 1973 do roku 1989 zastával pozici profesora kompozice na Hochschule für Musik und Theater Hamburg, přičemž jeho rodina žila ve Vídni. Jeho syn Lukas se rovněž stal skladatelem.
Ligetiho hudební styl prošel fascinujícím vývojem. Jeho rané skladby, jako jsou sborové kompozice a úpravy lidových písní, byly ovlivněny Bélou Bartókem. Klavírní cyklus Musica ricercata (1953) představil princip postupného zavádění nových tónů, od jednoho k dvanácti chromatické stupnici, a jeho úprava pro dechové kvinteto nazvaná Six Bagatelles byla cenzurována pro svou nebezpečnost. První smyčcový kvartet Métamorphoses nocturnes (1953–1954) je považován za dílo naznačující jeho osobní styl a byl poprvé proveden v roce 1958 po jeho emigraci. V Kolíně nad Rýnem se věnoval elektronické hudbě a vytvořil skladby jako Glissandi (1957) a Artikulation (1958). V tomto období také zavedl termín mikropolyfonie k popisu textury, který se objevil v dílech jako Apparitions (1958–59) a Atmosphres (1961). Tyto skladby se vyznačovaly statickou, ale pomalu se vyvíjející strukturou.
Dalšími klíčovými díly z tohoto období jsou Volumina (1961–62), pro které neexistovala konvenční notace a používaly se diagramy, a absurdní Pome symphonique (1962) pro sto mechanických metronomů. Skladby Aventures (1962) a Nouvelles Aventures (1962–65) se vyznačovaly sémanticky nesmyslným textem. Jeho rozsáhlá díla z tohoto období zahrnují Requiem (1963–65) a 16hlasou a cappella skladbu Lux Aeterna (1966). Ligetiho zájem o stroje, které nefungují správně, se odráží v jeho tvorbě. Od 70. let se jeho zaměření posunulo ke koncentraci na rytmus a témbr (sonorismus), ovlivněno hudbou Steva Reicha a Terryho Rileyho. Na jejich počest složil Three Pieces for Two Pianos (1976).
Vrcholem jeho operní tvorby je Le Grand Macabre (dokončeno 1977), absurdní divadelní opera inspirovaná hrou Michela de Ghelderode, která využívala citace a pseudo-citace a konsonantní harmonie. Po opeře Ligeti hledal několik let nový styl, který se projevil v komplexních mechanických rytmech a preferenci posunutých dur a mol mollových akordů a polymodálních struktur. V tomto období napsal tři knihy klavírních etud (celkem osmnáct), které čerpaly inspiraci z gamelanu, afrických polyrytmů a hudby jako Béla Bartók, Conlon Nancarrow a Thelonious Monk. Jeho pozdější díla, jako Piano Concerto (1988) a Violin Concerto (1993), se vyznačovala novou koncepcí pulzu, odlišnou od mikropolyfonního efektu ranějších děl.
Ligetiho zájem o literaturu, malířství, architekturu, vědu a matematiku obohacoval jeho hudební myšlení. Byl fascinován fraktální geometrií Benoita Mandelbrota a dílem Douglase Hofstadtera. Jeho poslední léta byla poznamenána zhoršením zdravotního stavu. Byl prvním skladatelem, který se v roce 1990 stal předmětem portrétu na Rheingau Musik Festival. Jeho hudba zazněla ve slavných filmech Stanleyho Kubricka, jako jsou 2001: Vesmírná odysea, Osvícení a Oči široce zavřené, a objevila se i v dalších filmových a televizních produkcích.
György Ligeti obdržel nespočet prestižních ocenění, včetně Beethovenovy ceny, Bachovy ceny, Grawemeyer Award, rakouského vyznamenání za vědu a umění, Praemium Imperiale a Polar Music Prize. Získal čestné doktoráty a členství v prestižních uměleckých akademiích. Po jeho smrti v roce 2006 ve Vídni, kde byl pohřben na Vídeňském ústředním hřbitově v hrobu cti, se konal pamětní koncert za účasti významných hudebníků. Jeho pozůstalými jsou manželka Vera a syn Lukas. György Ligeti je připomínán jako jedna z nejvýznamnějších a nejinspirativnějších postav moderní hudby, jehož inovativní přístup a jedinečný hudební jazyk ovlivnily generace skladatelů.
Otto Weiter datum narození
Džó Hisaiši
Haruki Murakami wikipedie
Edward Shearmur
Garant co to je?
Glen Hansard
Veronika Jeníková životopis
Jack Black
Richard Genzer životopis
Ilan Eshkeri