Gustavo Alfredo Santaolalla, narozený 19. srpna 1951 v El Palomar v Argentině, je uznávaný skladatel, hudební producent a hudebník. Jeho umělecká dráha je protkána inovativním přístupem k hudbě, který ovlivnil žánry jako latinskoamerický rock, rock en espaol, neotango a latinskoamerickou alternativu. Jeho hudební styl se vyznačuje minimalistickým přístupem, který klade důraz na zachycení lidských emocí a interakcí s nástroji.
Santaolallaova hudební cesta začala již v dětství. V pěti letech obdržel svou první kytaru, což byl začátek celoživotní vášně. Již v deseti letech se jeho talent projevil natolik, že mu učitel hudby odmítl dále poskytovat lekce s odůvodněním, že jeho sluch je silnější než jeho hudba. V předpubertálním věku experimentoval s psaním písní v angličtině a během dospívání snil o kariéře hudebníka, dokonce si navrhoval logo pro svou vysněnou nahrávací společnost. Jeho rané zkušenosti zahrnovaly i službu v katolickém kostele jako ministrant, ačkoli později ztratil víru. V patnácti letech se stal obětí represí vojenské junty, kdy byl zatčen kvůli svým dlouhým vlasům a hraní na elektrickou kytaru.
Profesionální kariéru zahájil v roce 1967 jako spoluzakladatel skupiny Arco Iris. Následně se podílel na založení skupiny Soluna a později v Los Angeles, kam se přestěhoval v roce 1978, na skupinu Wet Picnic. Osmdesátá léta znamenala jeho návrat do Argentiny a rozsáhlé poznávání lidové hudby během cesty De Ushuaia a la Quiaca po boku Leona Gieca. V tomto období vydal své debutové album Santaolalla (1982) a stal se klíčovou postavou hnutí rock en espaol. Jeho působení v hudebním průmyslu zahrnovalo i založení hudebního vydavatelství Surco Records pod hlavičkou Universal Music, kde produkoval přes sto alb pro řadu významných umělců, včetně Café Tacuba, Juliety Venegas a Juanaese. V roce 1998 vydal album Ronroco a v roce 2001 spoluzaložil vlivnou neotango skupinu Bajofondo.
Umělecký styl Gustava Santaolally je jedinečný. Nepíše ani nečte hudební notaci, což mu umožňuje intuitivní přístup k tvorbě. Jeho skladby často vznikají organicky, s důrazem na zachycení autentických lidských projevů. Přirovnává svůj minimalistický přístup k parkouru, kde je důležitá efektivita a plynulost. Jeho živá vystoupení jsou známá svou energií a dynamikou. Santaolalla mistrně pracuje s tichem a zdůrazňuje drobné detaily, jako jsou zvuky spojené s hraním na nástroje, například skluz prstů po strunách. Jeho skladatelský proces často začíná velmi brzy ve výrobě filmu, kdy se inspiruje filmovým scénářem. Jeho hudba je často popisována jako melancholická a minimální.
Kromě své rozsáhlé diskografie se Gustavo Santaolalla proslavil jako tvůrce filmové hudby. Jeho práce zahrnují oceněná díla jako Amores perros (2000), 21 Grams (2003), The Motorcycle Diaries (2004), Brokeback Mountain (2005) a Babel (2006). Jeho hudební přínos k videohrám, zejména k sérii The Last of Us (2013, 2020) a jejímu úspěšnému televiznímu přenosu (2023, 2025), si získal široké uznání. Jeho talent byl oceněn mnoha prestižními cenami, včetně dvou Oscarů za nejlepší původní hudbu, Zlatého glóbu, dvou cen Grammy a sedmnácti cen Latin Grammy. V roce 2008 obdržel titul BMI Icon a v roce 2023 mu byla udělena Latin Grammy Trustees Award. Jeho práce na filmu The Motorcycle Diaries mu vynesla cenu Anthony Asquith Award for Film Music. Dále byl dvakrát nominován na ceny Emmy.
Gustavo Santaolalla je ženatý s Alejandrou, s níž má dvě děti, dceru Lunu a syna Dona Juana Nahuela. Kromě hudby se věnuje také vinařství, což je další z jeho hlubokých zájmů. Jeho rodinné kořeny sahají do Španělska, kde jeho dědeček pocházel z Andalusie a babička z Baskicka.
Asexuál význam
David Holmes
Cikorka synonymum
Dimitri Tiomkin
Zuzana Kajnarová datum narození
Graeme Revell
Snoop Dogg kdo to je?
Goran Bregovič
Nacionalista kdo je to?
Elmer Bernstein