Dezider „Dežo“ Ursiny, narozený 4. října 1947 v Bratislavě, byl významnou postavou slovenské hudební scény a multitalentovaný umělec, jehož životní pouť byla ukončena 2. května 1995 v rodném městě ve věku 47 let. Jeho umělecký odkaz zahrnuje široké spektrum tvůrčí činnosti, od hudby přes film až po psané slovo.
Hudební dráhu Dezider Ursiny zahájil již v raném věku, kdy si ve svých jedenácti letech pořídil svou první kytaru. Toto rané nadšení pro hudbu ho provázelo po celý život. Během let 1963 a 1964 absolvoval elektrotechnickou průmyslovku, ale jeho srdce patřilo rytmu a melodii. Jeho hudební vývoj byl ovlivněn tehdejšími světovými hvězdami, jako byli The Beatles a Cream, což se odrazilo v jeho rané tvorbě.
Ursiny působil v řadě významných hudebních formací, které zanechaly nesmazatelnou stopu v historii slovenské populární hudby. Mezi jeho první kapely patřily Fontána a Jolana, následovaly legendární The Beatmen a The Soulmen, které patřily k průkopníkům beatové a soulové hudby na Slovensku. Po nich následovaly další projekty jako Provisorium, Burčiak a Prognóza, kde mohl plně rozvíjet své hudební nápady. V průběhu své kariéry spolupracoval s plejádou mimořádně talentovaných umělců, mezi nimiž vynikají Jaroslav Filip, Ivan Štrpka, Fedor Frešo, Dušan Hájek, Vladimír Guma Kulhánek, Jaroslav Erno Šedivý, Vlado Mallý, Cyril Zeleňák, Anton Jaro, Dušan Húščava, Pavel Daněk, Ľubomír Stankovský, Vladimír Kaššay, Martin Karvaš, Richard Kroczek, Jiří Stivín, Andrej Šeban, Emil Frátrik, Aleš Charvát, Rudolf Brezina a Juraj Bartoš. Tyto spolupráce obohacovaly jeho hudební výraz a přinášely nové umělecké impulsy.
Dezider Ursiny se nenechal omezovat pouze hudbou. Vystudoval filmovou a televizní dramaturgii na Vysoké škole múzických umění (VŠMU). Po ukončení studia, od února 1974, nastoupil jako dramaturg krátkého filmu do filmových ateliérů v Bratislavě na Kolibě, kde se mohl plně věnovat filmové tvorbě. Jeho talent se projevil i v oblasti filmové hudby, ke které složil hudbu pro filmy jako „Bubeník červeného kríža“, „Řeknem si to příští léto“, „Indiáni z Větrova“ a „Muž na drátě“. Kromě toho se ujal i režie a scénáristiky, přičemž se věnoval i náročnějším tématům. Mezi jeho režijní počiny patří filmy „O rakovině a naději“, „Dům matky Terezy“, „Obrázky z výletu za plot blázinca“ a „Interrupcia, eutanázia, trest smrti, samovražda“, který nebyl dokončen v původní podobě a později byl uveden jako „Času je málo a voda stúpa“. Jeho tvůrčí ambice se projevily i v oblasti muzikálů, pro které napsal „Neberte nám princeznú“ a „Niekto ako ja“.
V roce 1989 byla Dezideru Ursinymu diagnostikována rakovina jazyka, což znamenalo vážnou životní zkoušku. Podstoupil náročnou léčbu, která zahrnovala operaci jazyka a chemoterapii. Přestože se potýkal s vážnou nemocí, jeho tvůrčí duch nebyl zlomen. Vydal album „Momentky“ v roce 1990, které je dodnes považováno za jedno z jeho nejniternějších děl. Jeho poslední dokončené album, „Príbeh“, vyšlo v roce 1994, rok před jeho odchodem.
Dezider Ursiny zanechal po sobě bohatý umělecký odkaz, který zahrnuje rozsáhlou diskografii, filmovou tvorbu a literární díla. Jeho hudba a texty dodnes oslovují posluchače svou hloubkou, poetičností a originalitou. Jeho tvorba byla oceněna i po jeho smrti, jak dokládá vydání kompilací a živých nahrávek. V roce 2008 byl o něm natočen dokumentární film „Momentky“. Dezider Ursiny byl pohřben v bratislavském krematoriu tři dny po svém úmrtí. Jeho památku uchovávají nejen jeho díla, ale i vzpomínky jeho rodiny, mezi kterou patřili manželka Soňa, sestra Elena, přítelkyně Zdenka Krejčová, synové Jakub a Liubo a dcera Markéta.
Ondřej Sekora
Graeme Revell
Flegmatik původ slova
Dimitri Tiomkin
Josef Ressel wikipedie
Jack Nitzsche
Bill Durnan kdo to je?
Goblin
Sítař původ slova
František Belfín