Marques Kevin Johnson se narodil 8. února 1956 v Natchitoches, Louisiana, a už od útlého věku projevoval mimořádný talent pro basketbal. Jeho cesta na vrchol začala na Dominquez High School v Comptonu, Kalifornii, kde se rychle stal dominantní postavou na středoškolských palubovkách. Jeho výkony přitáhly pozornost skautů z celých Spojených států, a Johnson si brzy vybudoval pověst jednoho z nejslibnějších mladých hráčů své generace.
Pro Marquesa Johnsona bylo rozhodnutí jít na University of California, Los Angeles (UCLA) klíčové. Připojil se k ikonickému programu pod vedením legendárního trenéra Johna Woodena, což mu dalo příležitost rozvíjet svůj talent v prostředí plném vítězné kultury. Na UCLA strávil Johnson čtyři roky, od 1973 do 1977, a stal se nedílnou součástí týmu, který v té době dominoval univerzitnímu basketbalu.
Jeho největší univerzitní úspěch přišel v roce 1975, kdy jako druhoročák pomohl UCLA k zisku NCAA šampionátu. Byl to desátý a zároveň poslední titul v kariéře trenéra Woodena, což Johnsonovi zajistilo místo v historii. Během své seniorské sezóny v 1976-77 Johnson doslova explodoval, když zaznamenával průměrně 21.1 bodu a 11.1 doskoku na zápas. Za své vynikající výkony byl v témže roce oceněn Naismith Award a John R. Wooden Award, čímž se stal prvním hráčem v historii, který získal obě prestižní ocenění v jedné sezóně. Jeho jméno bylo samozřejmě zařazeno i do prvního univerzitního All-American týmu. Sám Johnson se stal symbolem univerzální hry, schopný hrát na křídle i pod košem, což z něj dělalo noční můru pro soupeřovy obrany.
Po úspěšné univerzitní kariéře byl Marques Johnson jedním z nejžádanějších hráčů v NBA draftu. V roce 1977 si ho vybrali Milwaukee Bucks jako 3. celkově, což se ukázalo jako vynikající tah. Johnson okamžitě zapadl do týmu a jeho dopad byl znát hned v jeho nováčkovské sezóně. Zaznamenal průměrně 19.5 bodu, 10.6 doskoku a 3.4 asistence na zápas, což mu vyneslo místo v NBA All-Rookie First Team.
Během svých sedmi sezón u Bucks, od 1977 do 1984, se Johnson etabloval jako jeden z nejvšestrannějších a nejproduktivnějších hráčů ligy. Byl pověstný svou atletičností, schopností skórovat z různých pozic, doskakovat míče a také rozdávat asistence. Jeho hra byla kombinací síly, rychlosti a basketbalového IQ. Během svého působení v Milwaukee byl čtyřikrát nominován do NBA All-Star Game (1979, 1980, 1981, 1983). V sezóně 1978-79 byl dokonce zařazen do All-NBA First Team, a v následující sezóně 1979-80 do All-NBA Second Team. Průměrně si s Bucks připsal 20.1 bodu, 7.3 doskoku a 3.9 asistence na zápas.
Pod Johnsonovým vedením se Bucks stali silným týmem ve Východní konferenci. Pravidelně se umisťovali na předních příčkách a v letech 1983 a 1984 se probojovali až do finále Východní konference, kde však narazili na silnější soupeře. Johnson tvořil dynamické duo s další hvězdou týmu, Sidneyem Moncriefem, a spolu s dalšími hráči jako Bob Lanier posouvali Bucks k vrcholu.
V roce 1984 došlo k významné výměně, kdy Marques Johnson, spolu s Juniorem Bridgemanem, Harveym Catchingsem a volbou v prvním kole draftu 1986, putoval do Los Angeles Clippers. Na oplátku do Milwaukee zamířili Terry Cummings, Craig Hodges, Ricky Pierce a volba ve druhém kole draftu 1985. Johnson se vrátil do svého domovského státu a v Clippers pokračoval v solidních výkonech. V první sezóně s Clippers si udržel vysokou produktivitu s průměrem 16.4 bodu, 6.7 doskoku a 3.6 asistence na zápas.
Bohužel, jeho kariéra nabrala krutý obrat v prosinci 1986, kdy utrpěl vážné zranění krku – vyhřezlou ploténku. Toto zranění ho vyřadilo ze hry na zbytek sezóny a ohrozilo celou jeho kariéru. Po zranění strávil Johnson dlouhou dobu rehabilitací a snažil se vrátit na palubovku. Jeho houževnatost a odhodlání mu umožnily pokusit se o comeback.
Po dvouleté přestávce se Marques Johnson pokusil o návrat do NBA. V sezóně 1989-90 podepsal smlouvu s Golden State Warriors. Jeho návrat byl však omezený, odehrál pouhých 10 zápasů, ve kterých zaznamenal průměrně 3.7 bodu a 1.7 doskoku. Bylo zřejmé, že následky vážného zranění krku mu nedovolí hrát na úrovni, na kterou byl zvyklý. Po této sezóně se Johnson rozhodl ukončit svou profesionální basketbalovou kariéru.
Po skončení hráčské kariéry se Marques Johnson neztratil ze světa sportu. Přesunul se do oblasti sportovního komentátorství, kde uplatnil své hluboké znalosti basketbalu a charismatickou osobnost. Působil jako komentátor pro Los Angeles Clippers, UCLA a od roku 2010 je stálým barevným komentátorem pro Milwaukee Bucks, kde si získal velkou oblibu u fanoušků.
Kromě komentování se Johnson objevil i ve filmovém průmyslu. Měl menší roli ve známém basketbalovém filmu „White Men Can’t Jump“ (Bílí muži neumí skákat) z roku 1992, kde si zahrál sám sebe jako basketbalistu Raymonda. Jeho osobnost, humor a otevřenost mu zajistily trvalou popularitu i po skončení hráčské kariéry.