Julius Winfield Erving II se narodil 22. února 1950 v Roosevelt, New York. Již od mládí projevoval mimořádné atletické nadání. Jeho basketbalová kariéra započala na University of Massachusetts, kde během tří sezón (1969–1972) nastřílel průměrně 26,3 bodu a 15,7 doskoku na zápas. Jeho výkony zaujaly nejen univerzitní svět, ale i profesionální týmy.
V roce 1972 byl Erving draftován týmem Atlanta Hawks z NBA, ale rozhodl se podepsat smlouvu s Virginia Squires v tehdy konkurenční ABA (American Basketball Association). Tento krok se ukázal jako klíčový pro jeho rozvoj a popularitu. V ABA Erving okamžitě zazářil. V sezóně 1972–1973 se stal nejlepším nováčkem ligy a hned v následující sezóně, 1973–1974, dovedl Squires do finále ABA, kde i přes jeho skvělé výkony (průměr 32,1 bodu ve finálové sérii) nakonec podlehli New York Nets.
Během svého působení v ABA (1972–1976) se Erving stal tváří ligy. Jeho dynamický herní styl, neuvěřitelné smeče a schopnost proměnit téměř nemožné akce mu vynesly přezdívku „Dr. J“. Třikrát (1974, 1975, 1976) byl zvolen MVP ABA a dvakrát (1975, 1976) dovedl svůj tým k titulu šampiona ABA. V roce 1976 došlo ke sloučení ABA s NBA, což znamenalo pro Ervinga a některé další hráče z ABA přesun do prestižnější ligy.
Po sloučení se Virginia Squires neprobojovaly do NBA, a tak byl Erving vyměněn do New York Nets. V sezóně 1976–1977 v NBA okamžitě potvrdil svou kvalitu a stal se jedním z prvních hráčů, kteří významně ovlivnili NBA po sloučení. Jeho schopnost vést tým a jeho individuální výkony byly na vysoké úrovni. V roce 1977 však přišel další přesun. Erving byl vyměněn do Philadelphia 76ers, kde strávil většinu své kariéry v NBA.
V dresu 76ers Erving vytvořil silný tým s dalšími hvězdami jako George McGinnis a později Moses Malone. V sezóně 1982–1983 dosáhl vrcholu své kariéry v NBA, když dovedl Philadelphii 76ers k titulu šampiona NBA. Ve finálové sérii proti Los Angeles Lakers podával Erving konzistentní výkony, které mu pomohly k zisku dlouho očekávaného prstenu.
Během svého působení ve Philadelphii Erving získal řadu individuálních ocenění. V sezóně 1980–1981 byl zvolen MVP NBA. Pětkrát byl v první pětce NBA All-Defensive (1977–1981) a jedenáctkrát byl vybrán do NBA All-Star Game (1977–1987). Jeho průměry v NBA byly působivé: 22,0 bodu, 6,7 doskoku a 3,9 asistence na zápas.
Ervingova kariéra nebyla ušetřena ani zdravotních problémů. V sezóně 1983–1984 utrpěl vážné zranění kolena, které ho na čas vyřadilo ze hry. Přesto se dokázal vrátit a pokračovat v excelentních výkonech. Jeho odhodlání a houževnatost byly příkladem pro jeho spoluhráče i fanoušky.
V roce 1987 se Julius Erving rozloučil s profesionálním basketbalem. Jeho poslední zápas v NBA se odehrál 27. dubna 1987 proti Milwaukee Bucks. Po ukončení aktivní kariéry zůstal Erving spojen s basketbalem. Působil jako viceprezident pro rozvoj hráčů ve Philadelphii 76ers a později se stal spolumajitelem Philadelphia Soul v Arena Football League.
Julius Erving byl prvním hráčem, který získal ocenění MVP v obou ligách, ABA i NBA. Jeho vliv na basketbal přesahuje statistiky a trofeje. Jeho atraktivní styl hry inspiroval generace hráčů a pomohl zpopularizovat NBA po celém světě. V roce 1993 byl uveden do Naismith Memorial Basketball Hall of Fame. Jeho dres s číslem 32 byl vyřazen jak Philadelphia 76ers, tak i Virginia Squires (v ABA).
Kromě basketbalu se Erving věnoval i charitativní činnosti. Byl aktivní v nadaci „Friends of Julius Erving“, která podporovala programy pro mládež. Jeho soukromý život zahrnoval manželství s Turquoise Erving a čtyři děti. Po rozvodu se v roce 1994 oženil s Aminatou Erving.