Daniel Paul Issel se narodil 25. října 1948 v Waynesville v Missouri. Už od mládí projevoval talent pro míčové hry, ale basketbal si ho získal naplno. Jeho sportovní dráha je příběhem o vytrvalosti, střeleckém umění a loajalitě, které ho provázely celou jeho profesionální kariérou.
Isselova univerzitní kariéra začala na University of Kentucky, kde hrál za tým Wildcats. Během svých tří sezón (1967-1970) se stal jedním z klíčových hráčů týmu. V sezóně 1968-69 vedl své spoluhráče k titulu šampiona NCAA, což byl významný úspěch. Jeho průměry na zápas byly působivé, ukazující jeho schopnost skórovat a sbírat doskoky. V posledním univerzitním roce dosáhl průměru 24,4 bodu a 13,0 doskoku na zápas. Po ukončení univerzitní kariéry se Issel ocitl na rozcestí, kde si mohl vybrat mezi profesionální ligou ABA a NBA.
V roce 1970 si ho jako šestého hráče v celkovém pořadí draftoval tým Denver Rockets hrající v konkurenční lize American Basketball Association (ABA). Nicméně, Issel byl okamžitě vyměněn do Kentucky Colonels, týmu, kde strávil většinu své profesionální kariéry v ABA. V ABA se Issel rychle etabloval jako jeden z nejlepších hráčů. Byl známý svou schopností střílet z dálky i z podkošového prostoru, a také svou fyzickou hrou a odhodláním. V sezóně 1970-71 zaznamenal průměr 29,9 bodu na zápas, což ho zařadilo mezi nejlepší střelce ligy. S Kentucky Colonels se opakovaně probojovával do play-off a v sezóně 1974-75 dokonce s týmem postoupil do finále ABA, kde ale nakonec nestačili na Indiana Pacers. Během svého působení v ABA se Issel stal čtyřnásobným účastníkem All-Star Game (1971, 1972, 1973, 1975) a v sezóně 1971-72 byl jmenován do prvního týmu All-ABA.
Po zániku ABA v roce 1976 došlo k tzv. fúzii, kdy čtyři týmy ABA, včetně Kentucky Colonels, se připojily k NBA. Issel tak pokračoval ve své kariéře v Denver Nuggets. První sezóna v NBA (1976-77) byla pro něj statisticky velmi úspěšná, kdy si připsal průměr 20,8 bodu a 9,0 doskoku na zápas. V Denveru se stal opět lídrem týmu a jedním z nejvýraznějších hráčů NBA. Jeho schopnost skórovat a být platný v útočné fázi hry ho držela v popředí ligy i v pozdějším věku. V roce 1977 se navíc stal pátým hráčem v historii NBA, který překonal hranici 20 000 nastřílených bodů.
Kariéra Dana Issela nebyla zcela bez překážek. V průběhu své dlouhé kariéry se potýkal s různými zraněními, která ho občas vyřadila ze hry. Nejvýznamnějším zraněním byl zlomený kotník v sezóně 1979-80, které ho na delší dobu odstavilo od basketbalových parketů. Mnoho hráčů by v takové situaci zvažovalo konec kariéry, ale Issel prokázal svou odolnost a odhodlání. Po rehabilitaci se vrátil na hřiště a pokračoval ve své efektivní hře. Jeho návrat byl důkazem jeho silné vůle a lásky k basketbalu.
Dan Issel ukončil svou aktivní hráčskou kariéru po sezóně 1984-85. Během své kariéry v ABA a NBA odehrál celkem 1 011 zápasů a nastřílel v nich 21 000 bodů. Jeho schopnost držet si vysokou úroveň výkonnosti po celou dobu jeho kariéry byla pozoruhodná. Po ukončení hráčské kariéry se Issel věnoval trenérské činnosti. Krátce působil jako asistent trenéra a později i jako hlavní trenér v několika týmech, včetně Denver Nuggets. Jeho znalost hry a zkušenosti z něj udělaly cenného člena trenérského štábu. V roce 2004 byl uveden do Basketball Hall of Fame, což bylo zasloužené ocenění jeho mimořádné hráčské kariéry. V roce 2012 byla jehopořadové číslo 44 vyřazeno týmem Denver Nuggets, jako projev uznání jeho přínosu pro klub.