Robert Allen McAdoo, narozen 25. září 1951 v Greensboro, Severní Karolína, se stal jedním z nejvýraznějších útočných talentů své generace v NBA. Jeho kariéra, která trvala od roku 1972 do roku 1986, byla plná individuálních úspěchů, týmových vítězství a také zvratů spojených se zraněními.
McAdoo navštěvoval University of North Carolina, kde si vybudoval pověst produktivního hráče. Během své univerzitní kariéry v letech 1970-1972 zaznamenal průměr 19,1 bodu a 9,1 doskoku na zápas. Tyto výkony mu otevřely dveře do profesionálního basketbalu.
V roce 1972 byl Bob McAdoo draftován týmem Atlanta Hawks jako celkově druhý v pořadí. Okamžitě se prosadil v lize a ve své nováčkovské sezóně 1972-73 zaznamenal průměr 18,0 bodu a 9,1 doskoku, čímž si vysloužil nominaci do All-NBA First Team a byl vyhlášen NBA Rookie of the Year. Jeho schopnost skórovat z různých pozic a jeho všestrannost byly zřejmé od prvních zápasů.
V sezóně 1973-74 McAdoo zažil vrchol své individuální produktivity. S Buffalo Braves, kam přestoupil v průběhu sezóny 1973-74, se stal nejlepším střelcem ligy s průměrem 30,6 bodu na zápas. Tento úspěch zopakoval i v následující sezóně 1974-75, kdy si připsal 34,5 bodu na zápas, což je jeden z nejvyšších průměrů v historii NBA. V sezóně 1975-76 si udržel skvělou formu s průměrem 31,1 bodu. Tyto tři sezóny ho katapultovaly mezi elitu ligy a potvrdily jeho status jedinečného ofenzivního hráče.
Po úspěšných letech v Buffalu McAdoo zamířil v sezóně 1976-77 k New York Knicks. Zde si udržel vysokou bodovou produkci, ale týmový úspěch se nedostavoval v takové míře, jakou by si přál. V průběhu sezóny 1978-79 byl vyměněn k Boston Celtics, ale jeho čas zde byl krátký.
Další významný krok v jeho kariéře přišel v sezóně 1979-80, kdy se připojil k Detroit Pistons. Zde se jeho role začala postupně měnit, ale stále byl cenným přínosem pro tým.
Vrchol týmového úspěchu si Bob McAdoo užil s Los Angeles Lakers. V průběhu sezóny 1981-82 byl vyměněn do týmu z Kalifornie a stal se klíčovým hráčem v sestavě „Showtime Lakers“. S Lakers získal dva tituly NBA v letech 1982 a 1985. Jeho schopnost přinést bodové zisky z lavičky a jeho zkušenosti byly neocenitelné pro tento dominantní tým. Ačkoli už nebyl v pozici hlavního střelce, jeho přínos k týmové chemii a vítězné mentalitě byl značný. V sezóně 1981-82, kdy Lakers vyhráli titul, zaznamenal v play-off průměr 17,1 bodu a 5,4 doskoku na zápas.
McAdooova kariéra nebyla ušetřena zranění. V průběhu let se potýkal s různými zdravotními problémy, které ovlivnily jeho výkonnost a někdy i jeho účast v zápasech. Nicméně, jeho odolnost a odhodlání mu umožnily se opakovaně vrátit na palubovku.
Po odchodu z NBA v roce 1986 McAdoo působil krátce v Itálii, kde hrál za Olimpia Milano, a získal s nimi několik trofejí.
Bob McAdoo byl známý svou elegantní hrou a efektivním střelbou. Během své kariéry v NBA zaznamenal průměr 20,0 bodů, 9,4 doskoku a 2,3 asistence na zápas. Jeho celkový počet bodů v kariéře přesáhl 18 000.
Jeho schopnost skórovat z jakékoliv pozice na hřišti, včetně efektivního házení házenkářských střel, z něj učinila těžkého soupeře pro obranu. McAdoo se také účastnil tří NBA All-Star Game (1974, 1975, 1976) a byl dvakrát v All-NBA First Team (1973, 1975) a jednou v All-NBA Second Team (1974).