Robert Joseph Cousy, známější jako Bob Cousy, se narodil 9. srpna 1928 v New Yorku. Jeho basketbalová cesta byla plná úspěchů, inovací a neuvěřitelného talentu, který mu vynesl přezdívku „The Houdini of the Hardwood“ pro jeho neuvěřitelné driblovací triky a schopnost proplétat se obranou soupeře jako kouzelník. Jeho kariéra, která se rozprostírala přes dvě dekády, zanechala nesmazatelnou stopu v historii NBA a zformovala moderní pojetí pozice rozehrávače.
Cousyho počátky s basketbalem nebyly zrovna idylické. V mládí se potýkal s problémy, které ho téměř odradily od tohoto sportu. V šestnácti letech si zlomil ruku, což bylo pro jeho ambice značnou překážkou. Nicméně jeho odhodlání a tvrdá práce ho nakonec dovedly na Holy Cross College v Worcesteru, Massachusetts. Zde se jeho talent začal naplno projevovat. Během univerzitních let, od 1946 do 1950, byl Cousy klíčovým hráčem týmu, který si postupně získával pozornost. Jeho schopnost rychle měnit směr, přesně přihrávat a efektivně zakončovat ho odlišovala od ostatních. Na univerzitě se naučil principy týmové hry a rozvinul své vůdčí schopnosti, které později uplatnil v profesionálním basketbalu.
V roce 1950 byl Bob Cousy draftován týmem Boston Celtics. Ačkoliv byl draftován jako 19. volba, rychle se stal nepostradatelným hráčem. Jeho první sezóna v NBA, 1950-51, byla pro něj adaptací na vyšší úroveň hry, ale už tehdy ukázal svůj potenciál. Jeho skutečný průlom nastal v následujících letech, kdy se stal srdcem a duší týmu. Spolu s dalšími hvězdami jako Bill Russell a Sam Jones, vytvořil dynastii, která dominovala NBA v 50. a 60. letech. Během svého působení v Bostonu, které trvalo od roku 1950 do roku 1963, Cousy získal neuvěřitelných šest titulů mistra NBA. Byl to první hráč v historii Celtics, který dosáhl takového úspěchu.
Bob Cousy byl známý svým mimořádným driblinkem, rychlostí a vizí na hřišti. Jeho schopnost provádět složité kličky, změny směru a nečekané přihrávky mu umožňovaly překonávat obranu soupeře a vytvářet šance pro své spoluhráče. Mnozí ho považují za jednoho z prvních skutečně moderních rozehrávačů. Jeho styl hry byl inspirován pouličním basketbalem a přinesl do ligy prvek nepředvídatelnosti a exhibice. Byl také známý svou vynikající prací nohou a schopností získávat fauly, což z něj činilo efektivního střelce z trestné čáry. Jeho přihrávky byly často tak přesné a neočekávané, že si vysloužily obdiv i kritiků.
Během své bohaté kariéry v NBA si Bob Cousy vysloužil řadu individuálních ocenění. Byl vybrán do NBA All-Star Game celkem 13krát, což je důkazem jeho dlouhodobé dominance. Jeho jméno se objevilo také v sestavě All-NBA First Team 10krát a v All-NBA Second Team dvakrát. V sezóně 1956-57 byl jmenován Nejužitečnějším hráčem NBA (MVP). Jeho schopnost konzistentně podávat vynikající výkony po celou svou kariéru svědčí o jeho výjimečném talentu a odhodlání. V roce 1971 byl uveden do Basketball Hall of Fame, což bylo uznání jeho zásluh o sport.
Bob Cousy zanechal v NBA působivé statistické stopy. V průběhu své kariéry nastřílel celkem 16 960 bodů, rozdal 6 955 asistencí a doskočil 4 771 míčů. Jeho průměry na zápas byly rovněž pozoruhodné: 18,4 bodu, 5,7 doskoku a 7,5 asistence. V sezóně 1958-59 dosáhl svého nejlepšího bodového průměru 20,0 bodu na zápas. Jeho schopnost efektivně distribuovat míč a vytvářet šance pro své spoluhráče ho řadí mezi nejlepší asistující hráče všech dob. Jeho 7,5 asistence na zápas v kariéře je toho důkazem.
Po 13 sezónách v Bostonu, v roce 1963, se Bob Cousy rozhodl ukončit svou kariéru v NBA. Jeho odchod byl pro Celtics velkou ztrátou, ale jeho vliv na tým a ligu byl nezpochybnitelný. Po ukončení hráčské kariéry se Cousy nevzdálil sportu. Věnoval se trénování a působil jako hlavní trenér na Boston College v letech 1963 až 1969. Později se stal také generálním manažerem a trenérem Cincinnati Royals (později Kansas City Kings) v NBA, kde pracoval v letech 1970 až 1974. Jeho zkušenosti z hřiště mu umožnily přenést své znalosti na mladší generace hráčů a trenérů.
Bob Cousy byl nejen vynikajícím hráčem, ale také osobností, která si získala respekt fanoušků i kolegů. Jeho vztah s fanoušky byl vždy blízký, a to díky jeho přístupnosti a ochotě se s nimi bavit. Byl ženatý s Marie Ruth Skinner, se kterou měl dvě dcery. Po aktivní sportovní kariéře zůstal aktivní v basketbalové komunitě a často se účastnil různých akcí a charitativních turnajů. Jeho příběh je inspirací pro mnoho mladých sportovců, kteří se snaží prosadit v náročném světě profesionálního sportu.