William Theodore Walton Jr., známý jako Bill Walton, se narodil 5. listopadu 1952 v San Diegu v Kalifornii. Jeho basketbalová kariéra je příběhem neuvěřitelného talentu, ale také tvrdých bojů s fyzickými problémy. Již od mládí se projevoval jeho mimořádný sportovní potenciál. Na střední škole Lincoln High School v San Diegu patřil k nejlepším hráčům a jeho výkony upoutaly pozornost skautů na univerzitní úrovni.
Waltonova univerzitní kariéra je spojena s prestižní University of California, Los Angeles (UCLA), kde hrál pod vedením slavného trenéra Johna Woodena. V letech 1971 až 1974 byl klíčovou postavou týmu, který dominoval univerzitnímu basketbalu. S Bruins získal Walton dvakrát titul NCAA – v letech 1972 a 1973. Jeho statistiky byly ohromující. V sezóně 1972-73 zaznamenal průměr 21,1 bodu, 13,5 doskoku a 3,2 asistence na zápas. V legendárním finále NCAA v roce 1973 proti Memphis State zaznamenal neuvěřitelných 44 bodů a 13 doskoků, což je dodnes jeden z nejlepších individuálních výkonů ve finále. V letech 1972 a 1973 byl vyhlášen nejlepším univerzitním hráčem roku (Naismith College Player of the Year).
Po úspěšné univerzitní kariéře byl Bill Walton v roce 1974 vybrán jako první celkový výběr v draftu NBA týmem Portland Trail Blazers. Jeho vstup do ligy byl očekáván s obrovským nadšením. V první sezóně (1974-75) si připsal průměr 18,1 bodu, 14,1 doskoku a 2,7 bloku. Jeho obranné schopnosti a přehled ve hře byly výjimečné. V sezóně 1976-77 dovedl Portland k historickému titulu NBA. Ve finále proti Philadelphia 76ers zaznamenal průměr 18,5 bodu, 14,0 doskoku a 3,2 bloku. V tomto ročníku byl také vyhlášen nejlepším hráčem finále NBA (NBA Finals MVP) a nejlepším hráčem NBA (NBA MVP). Jeho schopnost přihrávat a organizovat hru z pozice pivotmana byla revoluční.
Navzdory vrcholným úspěchům začaly Waltona trápit vážná zranění, zejména problémy s chodidly. V sezónách 1977-78 a 1978-79 odehrál jen minimum zápasů. Po sezóně 1978-79 byl vyměněn do San Diego Clippers (později Los Angeles Clippers). V týmu Clippers, který se potýkal s mnoha problémy, se snažil navázat na svou předchozí formu, ale zranění mu to stále neumožňovala. V sezóně 1979-80 odehrál 60 zápasů a zaznamenal průměr 17,1 bodu a 10,1 doskoku, což byl jeho poslední skutečně produktivní rok.
Po dalších zdravotních komplikacích se Walton vrátil do NBA v sezóně 1984-85, kde hrál za Boston Celtics. V tomto týmu, který byl plný hvězd jako Larry Bird, se stal důležitým hráčem z lavičky. Přestože jeho fyzický stav už nebyl jako dřív, přinesl týmu zkušenosti a klid. S Bostonem v sezóně 1985-86 získal svůj druhý titul NBA. Byl to pro něj symbolický úspěch po letech strávených v boji s vlastním tělem. V sezóně 1986-87 odehrál své poslední zápasy v NBA a v roce 1988 oficiálně ukončil svou aktivní kariéru.
Bill Walton byl známý svou zálibou v rockové hudbě a svou osobitou osobností. Po ukončení hráčské kariéry se stal úspěšným basketbalovým komentátorem a analytikem. Jeho styl komentování byl nezaměnitelný, plný anekdot, humoru a hlubokého porozumění hře. Prošel několika operacemi nohou a strávil mnoho let v bolestech, ale i přes to si zachoval pozitivní přístup k životu a sportu.
Jeho kariéra je připomínkou toho, že talent a odhodlání mohou překonat i vážné překážky. Byl zařazen do Basketball Hall of Fame v roce 1993 a v roce 1996 byl jmenován jedním ze 50 nejlepších hráčů historie NBA.